Jdi na obsah Jdi na menu
 


Aktuality

Příspěvky

POZVÁNKA NA DEN VÁLEČNÝCH VETERÁNŮ 2017

6. 11. 2017

Rok se s rokem sešel a je tu opět magické datum 11.11. a tedy připomínka válečných obětí a veteránů. Tentokráte toto datum padlo na sobotu a tak si tedy můžeme dovolit luxus slavit ho jako v Británii přesně v 11 hodin a 11 minut. V onu sobotu bude tedy u památníku přítomno osm jedniček, zatím blíže neurčený počet přítomných, dále jeden biskup a jeden kněz. Budeme sloužit panychidu za zesnulé, opět číst z dramatických osudů jednoho válečného zajatce, recitovat poezii, střílet čestnou salvu a zpívat hymnu. Poté se přesuneme tentokráte do Magacíny u Kovárny, kde z přinesených pokrmů místních hospodyněk, upečené husy a prvního sv.martinského vína vytvoříme hostinu a tradiční sousedskou sešlost. Zkusme tedy ve volný sobotní den, v čase kolem poledne udělat něco pro sebe i pro naše bojující předky.  

 

Slavný májový den

7. 5. 2017

Květen má většina čtyřicátníků a výše stále ještě ve své mysli zakódovaný jako měsíc, kdy skončila 2.světová válka. A je to dobře, že skončila a že to máme v hlavě zapsáno. Zapomínání totiž jak víme z vlastní individuální zkušenosti je věc bolestná, nejinak je to i na skupinové úrovni. Jedna taková nezapomínající skupina se sejde v sobotu 13.května u penzionu Richard ( Domašov 151), aby odsud v 10.00 vyšla k nedalekému lesnímu hřbitovu válečných zajatců v Borku. Zde bude biskup Izaiáš sloužit panychidu za zesnulé vojáky (spolu s vojenským kaplanem AČR), generální konzul Ruska pronese projev, položíme věnce a svým úsilím se můžeme přiblížit k naplnění pojmu pieta. Poté společným stolováním ( ve 12.00 v penzionu Richard) stmelíme svazek zúčastněných a od 13.00 s ruským spisovatelem Alexejem Varlamovem budeme diskutovat k tématice válek a revolucí 20.století. Po skončení rozpravy se přesuneme do České vsi do muzea válečných zajatců, kde zakončíme májový den ve společnosti pana Janase. Není toho mnoho co můžeme z pocitu vděčnosti udělat pro vojáky po třičtvrtě století, ale snad to bude stačit. Jistěže jste v tento šťastný třináctý den také srdečně zváni.    

 

Co přinesl duben

4. 5. 2017

Čtvrtý měsíc roku měl v sobě spousty událostí.Tedy jen telegraficky. Stavbou roku Olomouckého kraje jsme se nestaly, konkurence byla opravdu velmi silná a vítězily takřka jen stavby z Olomouce se silným finančním zabezpečením. My jsme měly také "spirituální" zajištění, které nás však skrze porážku v soutěži uvedlo do pravdivosti základní duchovní poučky, která zní - "Krása porážky a osvobození od úspěchu". Takže pokud se s touto filosofií (láskou k moudrosti) ztotožníme, tak jsme vlastně vyhrály. Druhou událostí byly dozajista velikonoce, Pascha Kristova, kde v dobách volných dnů proudilo do kostelíku množství lidu. Jak na velikonoční tvoření, tak i na zpěv spirituálů. Podobně jako loni to byly většinou rodiny s dětmi (odhadem 80), které vydržely celé dvě hodiny malovat vajíčka, plést pomlázky, vyrábět panenky a tvořit s pedigem. Tichá radost z vlastní ruční práce jim byla jistě velkou odměnou. Poděkování patří našim instruktorům a "navračečům" ke kořenům - P.Šustrové, p.Čeladníkové, p.Zbrankové a jedinému muži p.Voženílkovi. Zpěv spirituálů byl tentokráte podepřen doprovodnou kytarou jejíž rytmus nás udržoval v mantinelech originálního zpěvu skupiny Spirituál kvintet. Padesát přítomných zpívajících hlasů tak bylo vrženo do vody, která byla hlavním motivem většiny písní i průvodního slova. Opět je dlužno dodat, že se zpívat nebojíme a postupně jistě dosáhneme (nebude to za rok ani za dva) úrovně autentických černých otroků na plantážích. Na bílou sobotu odpoledne se v kostelíku konala také křestní slavnost a po ní v tmavém večeru plály svíce velikonoční jitřní bohoslužby. Jeden den a naplno využitý čas a prostor od rána do večera. Dva dny po skončení svátků zavalilo množství sněhu (60 cm) naše hory a tak nás někteří spoluobčané v žertu obviňovali z nekvalitního vynesení Morany(zimy) ze vsi. My jsme jim ve stejném duchu opáčili, že vynesení bylo jako obvykle provedeno "profesionálně", ale menší účast (asi 25 osob) zapříčinila jeho neúčinnost. Tak takhle se zapadlí vlastenci v dubnu bavili.    

 

Dvě jarní akce

25. 3. 2017

Duben je letos měsícem velikonočním a tak na nás čekají minimálně dvě události, které již dobře známe. Již 1.dubna (nejedná se o apríl) se v sobotu ve 14.00 sejdeme U ospalého heligonu, tam již bude připravena vyšňořená smrtka (morana, mařoch) se kterou budeme pomalu scházet dolů do vsi. Opět bude Zdeněk předvolávat jarní sousloví, my je budeme opakovat a tím zvedat hladinu radosti v našem nitru. Jak jednoduché a jak účinné. Na mostku u penzionu Kovárna dojde k trojímu "trestnému" činu. Nejprve bude pachatelka letošní zimy kamenována, poté zapálena a nakonec pro jistotu jejího definitivního konce shozena do koryta potoka a tam utopena. Jde o drsný a krásný zvyk našich předků, poté je vyzvednuta panenka symbolizující nové Léto a ta je vnesena do Kovárny, kde s ní chvíli pobudeme při sousedském rozhovoru. Druhá událost se týká již velikonoční bílé soboty a odehraje se v památníku a kostelíku. Po loňském úspěchu bychom rádi zopakovali od 9.00 tvořivou dílničku, kde nás zruční lidé naučí plést pomlázky, dělat píšťalky, malovat kraslice, tvořit lýkové panenky a další dovednosti. Je to příležitost nejen pro děti, ale i dospělé se něčemu přiučit. V 11.00 na tom samém místě nalistujeme v připraveném zpěvníku skladby z repertoáru skupiny Spirituál kvintet, které nás přenesou do dalekého  Izraele a událostí jenž hovoří velmi silným jazykem. Velikonoční čas je spolu s vánoční dobou okamžikem, kdy člověk se sváteční myslí může přijímat něco z tajemství našeho světa.   

 

Předjarní koncert

16. 3. 2017

Půlroční rytmus ve kterém pravidelně navštěvuje naše údolí Jeseného potoka pěvecký sbor ze Šumperku se včera večer přihlásil svou telefonickou pulsací. Při pohmatu jsme diagnostikovali, že již tuto sobotu 18.3. v 16.30 se dvacítka zpěváků a zatím blíže neurčený počet diváků vměstná do našeho kostelíku a památníku. Letos to bude překvapivě jinak, zpěváci v minulosti koncertovali po večeři a pozítří budou zpívat na lačno. Díky tomuto posunutému času je poprvé uvidíme za denního světla, neboť dříve zpívaly vždy za šera či tmy. To budou překvapení. Důvodem je to, že v kostelíku nemáme elektrické světlo a pěvecký sbor bude zpívat novinky z not, které ještě úplně nemá ve své paměti. Jste tedy zváni na oslavu pučícího jara ( v okolí památníku se to začíná bělet sněženkami ) a samozřejmě především na melodie a slova krásné hudby.   

 

Stavba roku

21. 2. 2017

Znáte nějakého architekta? Znám dva, pana Kaňka a pana Le Corbusiera. Ten první navrhl náš kostelík a ten druhý řekl jednu památnou větu.Cituji - "Kostel je ta nejvíce svobodná stavba, kde je její funkce redukována jen na výsostnou službu Bohu." Protože máme oba architekty rádi, tak je náš spolek v zastoupení přihlásil, jako tvůrce kostelíku a památníku, do soutěže Stavba roku 2016 Olomouckého kraje. Dva roky tato soutěž shromažďuje nejlepší stavby a v naší kategorii je konkurence největší (něco přes dvacet přihlášených). Pan Kaněk dodal text plný tajemných architektonických slov a výtvarník pan Neuwirth tato slova spolu s fotografiemi oděl do výstavného panelu. V březnu porota vyřkne verdikt o vítězi a v dubnu budou nejlepší panely k vidění na veletrhu Stavtech v Olomouci. Jistě, nemáme žádné pozemské lobby v hodnotící komisi a tak si neděláme iluze o umístění. Avšak budeme se snažit "uplatit" modlitbami Nejvyššího hodnotitele všehomíra, aby nám byl nakloněn. Koncem příštího měsíce podáme zprávu jak byla naše "korupce" úspěšná. Takže někdy na shledanou v nejvíce svobodné stavbě na světě (přece jenom nějaký primát).    . 

 

Pohledy na koledy

2. 1. 2017

Vánoční čas, který zdánlivě již minul, má tu moc zjevovat se ve vzpomínkách a tím k nám znovu přicházet. Ano trojí zpívání vánočních písní máme za sebou, mnozí jste při nich byli více než přítomní a pro některé chybějící je následující malá paměťová repríza. Je štědrý den, blíží se jedenáctá hodina, venku je málo mínus, uvnitř v kostelíku zase málo plus. S napětím očekávaná lipovská "padesátka" přítomných příchozích zaplňuje prostor a v lehkém ševelení hlasů zní úvodní majestátná Adeste fideles. Rázem jde každodennost stranou a svátečnost začíná panovat mezi šesti zdmi kostelíku. Zpíváme všechny sloky podmanivých písní a v nich cestujeme do Betléma, do různých zemí (zpíváme koledy devíti národů), k našim předkům (kteří kdysi pěli to samé jako my) a snad i  k zatím nepřítomným potomkům (kteří se to než skrze nás předky nenaučí). Svařené víno zde přítomné, dle tajné receptury, dává pozvedat hlasům průměrným ke skvostnosti a hlasům výborným k nebeskosti. Ano takovéto divy se v kostelíku děly. Vrcholem koledování byla známá píseň My tři králové, která byla přezpívána ve své plnosti 32 slok s rozdělením na ženský, mužský a smíšený chór. Po jejím dokončení nastalo velebné ticho, a v něm jsme se stali alespoň na okamžik součástí Tajemství, které je na výsost mlčenlivé. Mezi jednotlivými koledami k nám promlouval z minulosti Albert Einstein a svými jednoduchými a zároveň geniálními myšlenkami rámoval společnou hodinku. V závěru slunečného dne každý přišedší obdržel vánoční přání krásně vyvedené žáky místní školy (děkujeme paní učitelko) a také svazeček léčivých bylin k upotřebení, aby nám tak vydržela ta zlatá dobrá mysl. Druhé setkání ve čtvrtek 29.12. mělo podobnou atmosféru, přišlo 40 "jiných" lidí, kteří prve nemohli (mnozí byli dokonce až z centra Prahy). Ale co mohli to udělali, přezpívali totiž všech 27 koled přítomných ve zpěvníku. Opravdu velký výkon a to bez snížení výsledné kvality. Vskutku vánoce jsou časem podivuhodným a i v naší české kotlině mají svoji moc. Třetí a tedy silvestrovské setkání bylo v 18.00, v době kdy většinová společnost dodělává obložené chlebíčky, připravuje ohnivou pyrotechniku a kontroluje zásobu alkoholu, jsme se odhodlali k alternativě (alespoň dočasné). Sloužili jsme půlhodinové Díkůvzdání za vše dobré i hořké v roce 2016. Měli jsme za to,že tu budeme jen tři "odlišní", vskutku v tomto počtu jsme ve tmě začínali. Jak postupně zněla oslavná slova bohoslužby tak se dveře otevíraly a nakonec dvacítka přítomných se svící v ruce rozžala prosklený chrám, že do daleka zářil jako maják pro bezpečnou plavbu ve vlnách roku 2017. A poté již naposledy zněly asi hodinu zpěvy doby vánoční. Jedna z pějících dam z Rychvaldu, již loni přítomná, nám přitom zdělila, že použila příkladu společného zpívání i ve svém městečku. Inu nebylo snad krásnějšího "nehmotného" dárku. Budeme-li tedy živí (zdravý není nikdo) tak na shledanou 24.,29. a 31.prosince L.P. 2017 při zpěvech v  době vánoční.         

 

Divadlo světa

17. 12. 2016

Ke konci roku se člověk intuitivně vrací k některým důležitým chvílím v toku 8760 hodin, kterými nás rok 2016 obdařil. S nadsázkou lze říci, že jsme všichni herci (lepšími či horšími) na jevišti světa, nasazujeme si různé masky podle situací ve kterých se ocitáme. Proto jsme v červenci s dětmi vyzkoušeli jaké to je, hrát jistou roli a být při ní hodnověrný. V rámci přívesnického minitábora jsme nacvičili celkově tři hry se zpěvy, které byly sehrány na žulové dlažbě (která znamená svět) před kostelíkem. Při této příležitosti jsme založili prozatimní divadlo s názvem LIPOVITAN (neboť v Lipové je každý vítán) a prvním kusem se stala výpravná hra Eliáš aneb sám proti všem. Za týden byla nastudována dvojka - Mojžíš aneb 11 ran egyptských a na závěr to byl Jonáš v útrobách mořské ryby. Konala se vždy premiéra a den poté derniéra, tedy celkem šest vyprodaných představení pod širým nebem. Mladí herci z Říčan, Babic, Opavy a Lipové hráli své role, dvojrole, trojrole s obrovským zaujetím a diváci z řad místních obyvatel a turistů nešetřili aplausem. Písňové texty vždy hodící se k probíhajícímu ději byly vybrány z nekonečného repertoáru skupiny Spirituál kvintet. Ano žel i opona tohoto roku se pomaličku zatahuje a tak nezbývá než poděkovat všem hercům i nehercům, kteří s kostelíkem a památníkem v horách měli, mají a snad i budou mít něco společného. Kéž jsme zapsáni mocnou pravicí k dobrému roku 2017.    

  

 

50.000

1. 12. 2016

Co asi tato vysoká číslice v nadpisu může znamenat? Je to výše sponzorského daru nebo snad množství let do konce světa? Ne, je to něco daleko krásnějšího. Jedná se o počet vstupů na naše webové stránky od jejich založení v polovině roku 2013 až do včerejšího dne. Nevím jestli je to moc či málo, každopádně jsou to kulatiny, které mohou vést k malému bilancování. Množství návštěvníků může kromě virtuální zvědavosti vyjadřovat i zájem o dění v reálném kostelíku a památníku. Těch co prošli na vlastních nohách dveřmi stánku ducha i paměti od otevření v srpnu 2014 do podzimu 2016 bylo okolo 7.000. Což v našem zapadákově (mnohé věci, jak jsme zjistili zde do sebe dobře zapadají) je povzbuzující. Kdo jsou oni návštěvníci? Největší část tvoří každodenní turisté, kteří nasyceni Lesním barem loví další místo k vyfotografování. Dále jsou to stálí účastníci našich tradičních spolkových kulturních a společenských akcí. V menší míře příchozí na bohoslužby a zájemci o duchovní rozměr lidské bytosti. Pak je tu kategorie příznivců historie či potomků jak válečných zajatců nebo padlých v obou válkách, jejichž jména jsou v památníku zvěčněna. A nakonec je tu poslední záhadná skupinka jednotlivců, kteří přichází ke kostelíku po zešeření a zapaluje svíčky v tichu houstnoucí tmy. Náš kostelík má totiž jednu velkou přednost, je otevřen od východu slunce až po dobu odebírání se ke spánku. A tak tedy slouží různým návštěvnickým kategoriím, přesně tak jak byl zamýšlen. Nuže, padesátitisícovka byla překonána, před námi je další náročný výstup k nejbližšímu vrcholu. 

 

Třikrát na sklonku roku

28. 11. 2016

Známé ruské úsloví praví "Bog ljubit trojicu", tedy má rád věci vyskytující se v trojici. Nelze tomu než přitakat a připravit se na tré zpívání koled v kostelíku. Právě dnes se začal na Lipovou shůry snášet bělavý sníh, teplota počala být negativní a příroda jakoby zatuhla v očekávání. Je tu postní čas, adventní doba a s ní schopnost se něčeho vzdát a něco podstatné očekávat, to vše přichází na scénu. Nezvyklé Ticho je vůkol nás, až z něho mrazí neboť jsme mnohdy  oblečeni do navykle špatného hluku. Toto pokojné zimní mlčení bude načas přerušeno hlasy s tradičními vánočními koledami a zpěvy vyprávějícími ten dobrý starý příběh... Poprvé se sejdeme v sobotu 24.12. v 11.00, opakovat budeme ve čtvrtek 29.12. opět v 11.00 a vše završíme v sobotu 31.12. v 18.00, kdy Díkůvzdáním a následným zpěvem písní zakončíme kalendářní rok.Příroda je nachystána i nebesa chtějí dát rosu a tak je to teď už jen na nás.