Jdi na obsah Jdi na menu
 


Aktuality

Příspěvky

Poděkování za krásy léta

13. 8. 2018

Léto má magickou přitažlivost nejen pro školáky na prázdninách a lidičky na dovolených, ale troufnu si tvrdit, že létem počítáme i svá léta. Takže o letní důležitosti nemůže být pochyb. Léta Páně 2018, přesněji v sobotu 18.srpna v 10.00, se sejdeme v Horní Lipové u Kostelíku v horách, abychom poděkovali za subtropické léto a všechny subvence, kterými jsme byli v tomto čase obdařeni. Bývá zvykem přinést do kostelíku plody tohoto požehnaného času (ovoce, zeleninu, med, bylinky...) k posvěcení a k zamyšlení při následném putování okolními lukami. Bude nás sice maličko, ale děkování je tím pádem o to větší a tak hodinka dopoledního programu v nazdobeném kostelíku a divukrásné přírodě se jistě stane naší radostí. 

 

Pomíjí tvářnost světa

28. 5. 2018

Jak praví řecká moudrost, vše plyne a my zatím marně hledáme pevný bod nevystavený času a nepředvídané události. Musím přiznat, že jistými stabilními skutečnostmi jsou pro mě některé stromy. Zvláště naproti kostelíku je sedmička vzrostlých smrků, snad stoletých u kterých jsem si říkal, že tu budou ještě sto let a stanou se takovým příměrem neměnnosti trvání. Jako obvykle jsem se mýlil. Právě dnes po skončení ranní svatodušní bohoslužby při vycházení z chrámu první z nich padl. Položil se důstojně, takřka měkce jako by přijal svoji kůrovcovou sudbu, vyřčenou teplem a suchem. V průběhu dne přešlo na lesní věčnost i šest jeho druhů. Budou mi scházet tito velikáni, z nichž jeden podle následně sečtených letokruhů měl okolo 120 let. Musel tedy přibližně začít vyrůstat v roce 1898, kdy na trůnu monarchie byl už 50 let císař František Josef I. Viděl vznik republiky po skončení první války, tragédii druhé války a celé "krásné" 20.století. Samozřejmě byl spíše než do historie, ponořen do svého stromového ticha a kochal se veškerenstvem u potoka v Dlouhé dolině. A tak dál hledám pevný, nepomíjející bod, který nebude podťat zubem času či zubem motorové pily nebo kosou kmotřičky smrti. Až budu na stopě, která je ještě teplá, tak dám určitě vědět.  

 

Rostlinstvo

21. 5. 2018

V mládí člověka fascinuje spíše dynamické živočišstvo, ale k stáru začínáme více oceňovat zdánlivě nehybné rostlinstvo. Takováto fascinace se naskytla tuto sobotu 19.5., kdy byl rodinou Buráňů nedaleko kostelíku zasazen již druhý sekvojový stromek. Je to jistě zárodek budoucího sekvojového hvozdu, kdy po kůrovcové kalamitě smrky zmizí a nastoupí původní rostlinstvo, mezi kterým to jistě americkým obrům bude velmi slušet. Tolik ke žhavé současnosti, ovšem jarní floristická minulost měla také svoji velkou domácí přitažlivost. Hned jak sešel sníh zaplavili okolí památníku sněženky a bledule, stále jich každoročně přibývá a je na tento bílý příval, který se jemně ve větru kymácí, velkolepý pohled. Bylo by chybou ovšem zapomenout  na krátkokvetoucí krokusy, půvabné ladoňky, které tak chutnají vysoké zvěři či na charakteristické petrklíče   Další vlna byla žlutá v podobě smetánky lékařské, kterou hmyz a my milujeme. Třetí vlna právě počíná a je barvy nafialovělé, která je přítomna v místních bodlácích, příhodných symbolech osudu válečných zajatců. V mezidobí kvetly okolité kaštany, tyto ztepilé překrásné stromy, svítili svými květy jako majáky v syté zeleni. Je radost opíjet se krásou rostlinstva, je to zadarmo a následky z přílišného holdování této vášni jsou jen a jen majestátné. 

 

Den vítězství 12.5.2018

13. 5. 2018

Sobotní oslava konce války je minulostí, ale přesto mnohé z tohoto dne uvízlo v naší paměti. Paměť bylo, je a bude klíčové slovo každé smysluplné existence. Bůh je totiž bohem paměti a proto každé zapomnění je zločinem před jeho tváří. Každé zapomnění znamená vymazat paměť, vymazat čas, vymazat naději a je tedy sebezničením a zavržením sebe sama. Kdo by to chtěl? V 10.00 se shromáždila asi sedumdesátka "nezavržených" z různých koutů české kotliny. K vidění byl vicekonzul Ruska p.Terentiev z Brna, vojenský pracovník ambasády Ruska z Prahy p. Triakin, starosta Lipové p.Žmolík a spousta "bezejmených" ale jistě ne nedůležitých ctitelů jubileí. Vladyka Izaiáš spolu s duchovenstvem sloužil panychidu v duchu jednoho východního přísloví, které praví, že člověk umírá třikrát - poprvé fyzickou smrtí, podruhé, když na něj nikdo nevzpomíná a potřetí, když se za něj nikdo nemodlí. U památníku byli k vidění vlajky zemí, které zde měly své válečné zajatce. Javornická dělostřelecká garda byla přítomna v sovětských válečných uniformách s patřičnou výzbrojí a technikou a při průjezdu obcí evokovala květen 1945. Novinkou a je třeba říci, že šťastnou, byl dvanáctičlenný pěvecký sbor z Prahy s emeritním operním zpěvákem p.Marčenkem, který se snad ani jinak jmenovat nemohl než Ruská duše. Jejich zpěv nejen u kostelíku, ale především při koncertním vystoupení v Magacíně byl spontánní, plný radosti, byť pěli především válečné písně. U Magacíny p.učitelka Šustrová připravila vzduchovky a tak sotva 2000 diabolek stačilo uspokojit apetit střelců. Okolo poledního jsme také ochutnali "poezii" tentokrát v podobně hovězího guláše z tvorby p.Podešvy. Dokonce i ti nejvyhlášenější gurmáni neměli nic, co by té skvostné potravě vytkli. Tříhodinový pestrý program za krásného počasí snad přinesl to co měl a co lze vyjádřit slovy jedné písně ze starého seriálu 17. zastavení jara - Paměť není sníh, paměť není sníh, co déšť rozpustí, já mám v ní ráj dětských míst... 

 

Konec války 12.5.2018 - POZVÁNKA

6. 5. 2018

Většinou nám bývá líto, když něco končí. Jsou však zásadní výjimky z tohoto pravidla. K nim dozajista patřil květen 1945, kdy až na pár válečných šílenců si všichni zúčastnění nejhoršího konfliktu všech dob jistě obrovsky oddechli. Ozvěnu tohoto vydechnutí budeme oživovat již tuto sobotu v Horní Lipové. Nejprve v prostoru památníku válečných zajatců položíme v 10.00 květiny za zpěvu tklivých východních melodií. Poté se ozvou výstřely čestné salvy javornických gardistů a my vejdeme do kostelíku sloužit panychidu, které bude předsedat biskup Izaiáš. Opět zazní písně 2.světové války pražského sboru Ruská duše, který nás bude doprovázet v rámci celého programu. Otevřeme znovu podmanivou knihu vzpomínek jednoho britského válečného zajatce a v ní se přeneseme na Jesenicko v letech 1940 - 1945. Po 11.00 se přesuneme do Magacíny u Kovárny, kde budou znít známé melodie minulých let, a zde v pravé poledne bude servírován pravý vojenský hovězí guláš. Také  uvidíme vojáky v dobových uniformách se zbraněmi a všichni výstřelů chtiví si mohou vyzkoušet svoji přesnou mušku při střelbě ze vzduchovky. Věřím, že to budou snad poslední výstřely a žádné další se v evropských zákopech již nevyskytnou.

 

Jaro opět zvítězilo

2. 4. 2018

Poslední březnovou sobotu, alespoň u Kostelíku v horách, jaro opět přesvědčivě zvítězilo nad zimou. Co je to za sílu, která má tu potenci vytrysknout každoročně ze všech záhybů zimy a přemoci ji? Nezbývá nám, než v úžasu vše bedlivě pozorovat, děkovat a radovat se. To vše jsme v sobotním dopoledni činili. Na tvořivou část přišlo asi 70 bojovníků a na zpěvavou přesně 55 (jeden počtář to takto sečetl). Pomlázky rostly pod rukama dětí i dospělých, vajíčka všech barev byla pečlivě dozdobována a velikonoční holubičky s křidélky a na niti svou křehkostí budili opatrnost. Většina z přítomných jsou rodiny a stálí návštěvníci Horní Lipové povětšinou z měst a tak venkovský rozměr velikonoc v nich vyvolává velkou rezonanci. Také zpívané spirituály měly v sobě osvobodivou jiskru starých příběhů, ve kterých ještě dobro bylo dobrem a opak opakem. Tři hodiny uplynuly jako voda v blízkém potoce a tak omyti zdejším čistým časem jsme dovršili přírodně - lidský rozměr slavení velikonoc. Ten duchovní budeme prožívat v sobotu 7.4. kdy v 19.00 uskutečníme pravoslavnou oslavu Vzkříšení Kristova, zaplanou svíce a do ztemnělého kostelíku se opřou nápory Božské Nevysvětlitelné Přítomnosti.

 

Pozvánka na sobotu 31.března

20. 3. 2018

Velikonoční svátky jsou tak trochu tajemnější než ty vánoční. V těch se narodí dítě, to většina z nás má a ví kam tuto informaci mentálně zařadit. I velikonoce začínají poměrně srozumitelně smrtí člověka, ale potom po třech dnech je tu vzkříšení se kterým zkušenosti nemáme. A tak si můžeme jen říci krásný barvitý příběh. Který ovšem můžeme prožít a zpřítomnit i v kostelíku v horách na bílou sobotu, kdy v 11.00 dopoledne budeme společně podle připravených zpěvníků zpívat. Nebudou to písně ledajaké, ale přímo od skupiny Spirituál kvintet a s tématikou od Noeho až k poslednímu soudu. Dá se říci, že přezpíváme celé podstatné dějiny světa. Po takovém výkonu by jednomu i vyschlo v hrdle a proto bude připraveno tradiční svařené víno. Ale již předtím, přesněji v 9.00 na tom samém místě budeme velikonočně tvořit malovaná vajíčka, plést pomlázky, otloukat píšťalky a konat další jarní dovednosti. Dá se říci, že jak příznivci šikovných rukou, tak nesmělí zpěváci či milovníci velkých starých příběhů si mohou v ten den přijít na své.   

 

Smrt jest vynesena, radujme se

18. 3. 2018

Nejen psychologové již dávno zjistili, že to čeho se podvědomě nejvíce obáváme je právě smrt. A my jsme ji včera námi vyrobenou a vyšňořenou nesli vsí. Monumentálně čněla v průvodu vědoma si své role života ničitelky a lidí rozlučitelky. Podobně jako naši předkové jsme si ji "vychutnali" a odeslali ji po vodě někam daleko pryč. Je to vždy zvláštní okamžik, mít alespoň jedenkráte v roce, nad ní převahu. V sobotu sněžilo, byl mráz, pofukovalo, tedy naprosto neideální podmínky pro příchod jara. Ale právě pro tu nepřízeň snad přišlo neuvěřitelných 30 lidí, kteří z plna hrdla volali staré lidové veršíčky a lákali tak jaro z úkrytu. Předříkávač a zaříkávač zimy Zdeněk Korčian opět skvěle improvizoval a tak jsme rozradostnělí na mostku u Jozefa Sekuly pro jistotu smrt 3x sprovodili z naší blízkosti. Je to již po dvanácté co tuto činnost provozujeme a letos byla zdá se nejvydařenější, snad to bylo i následným posezením v teplé Kovárně. Účinnost na přírodu má náš pochod  s morenou většinou tak do 14 dní, takže na velikonoce se můžeme těšit na slušné  počasí.  

 

Nech mě milá smrti...

9. 3. 2018

... mám já co činiti. Možná jste poznali úryvek z moravské lidové písně, která předznamenala tradiční vynášení smrtky, které se uskuteční již za týden v sobotu 17.3. Jako obvykle se sejdeme ve 14.00 před domem U ospalého heligonu a se smrtkou projdeme částí obce až k penzionu Kovárna. Budeme se radovat a za pomocí lidových říkadel rozhodovat souboj mezi zimou a jarem v ten správný a přijatelný výsledek. Mořena bude letos trochu v jiném hávu, než na jaký jsme byli zvyklí. Konec konců sama smrt mívá také různé roztodivné převleky. Můžeme se tedy těšit na Zdeňkovu recitaci starobylých textů, tající sníh a závěrečné posezení u Josefa Sekuly... zanéchaj obilé, stroj sa v růcho bílé, už je ti se mnů jíti, všecko opustiti... 

 

Svět se 5x otočí a hned je tu výročí

1. 2. 2018

Ano právě přesně před pěti lety 1.2.2013 odpoledne jsme vysvětili základní kámen kostelíku a památníku a vše začínalo. A tak dnes 1.2.2018 jsem si zopakoval tehdejší dopolední činnost, kterou bylo hodinové kruhové chození okolo pomyslného půdorysu a přemítání nad idejí budoucí stavby. Musím přiznat, že byť jsem věřící, tak nikdy bych nevěřil, že se to podaří uskutečnit za 1 rok, 1 měsíc a 1 den. Tehdy jsme se v onen den potkali se Zdeňkem Korčianem, který se ukázal býti rozhodující kartou v riskantní stavební hře. Dnešní chození v kruhu bylo přemítáním děkovným, před očima mi vystupovali hlavní aktéři tehdejší partie, donátoři, stavebníci či kritici. A tu v tom dnešním minulém snění náhle u vchodu do kostelíku stanul reálný Zdeněk, jakoby veden prozřetelností, přišel nedomluveně právě včas, abychom v krátkosti vzpomněli na jubileum. Zítra se uskuteční schůze spolku Kostelík v horách, která provede podrobnější exkurzi do své minulosti a zároveň se podívá, byť pouze klíčovou dírkou, co nám může letošek s osmičkou na konci smysluplného uchystat. Doufám, že ony dva prošlapané životní kruhy minulosti a současnosti se spojí a vznikne tím položená osmička, která nás povede do tvořivé nekončící budoucnosti.    

 

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6

následující »