Jdi na obsah Jdi na menu
 


Aktuality

Příspěvky

Velikonoční zpívání 2016

12. 4. 2016

Západní velikonoce jsou již minulostí, východní velikonoce nastanou v krásném datu 1.května. V Horní Lipové jsme tak někde ve středu mezi východem a západem a proto si pro jistotu připomínáme obé. Pro první připomenutí jsme si připravili poslední březnovou sobotu něco pro ruce a pro hlas. Chtěli jsme vyzkoušet jestli nabídka pletení pomlázek, malování vajíček, práce s lipovým lýkem a tvorba z pedigu bude mít i svoji poptávku. Měla. Již od devíti hodin se ke kostelíku trousili rodinky s dětmi menšími či většími a tak naši učitelé lidové tvorby v pořadí Václav Voženílek, Jitka Čeladníková, Věra Šustrová a Marie Zbranková měli co ukazovat. Sám si něco vyrobit je něco naprosto jiného než si sebekrásnější věc koupit. Je tam přítomná radost nejen z vlastnění věci, ale především z tvorby ( stáváme se tím tak trochu podobni Stvořiteli ), která je zcela originální i když jistě ne dokonalá. Tato tvořivá radost postupně přešla i na mnohé dospělé návštěvníky, kteří se poslušně vrátili do učednických let. Dobrá šedesátka zručných párů rukou se zapojila do pomyslné štafety, kdy dovednosti našich předků skrze naše ruce můžou být předány našim potomkům. To není zas tak málo. Ovšem předávání tento den teprve začínalo. V druhé části dopoledne od 11.hodin jsme si troufli "zpívat" těžké písně Spirituál kvintetu, opět poprvé a bez společného nácviku. To vyžaduje velkou troufalost, ale my ji tento velký bílý den měli. Doufali jsme pochopitelně v kouzlo množství (odhadem přítomno dobrých 50) hlasů, kde ty méně znělé budou pohlceny těmi preciznějšími a především, že ten spirituální text překryje vyskytlé prohřešky. Díky paní Anně Voženílkové (vítězka Word press foto Tříkrálové sbírky na Jesenicku) , která neúnavně fotila a natáčela celé dlouhé dopoledne, jsme se posléze slyšeli. Resultát ze slyšeného je pochopitelně sice neobjektivní, ale zato správný - neznělo to vůbec špatně a je nutno říci, že 15.dubna 2017 to bude ještě lepší. Výborně zhotovený zpěvník paní učitelkou Věrou Šustrovou si mnozí odnesli jako kořist, z které budou dozajista pravidelně nacvičovat. Prostor mezi jednotlivými písněmi ( bylo jich celkem 14 ) tradičně vyplňovala paní ředitelka Bohumila Tinzová, zvyky a pokrmy našich předků. Bílé víno na bílou sobotu spolu se zbytky bílého sněhu snad také v průběhu oněch čtyř hodin trochu prosvětlilo některé tmavé kontury v našich duších. A to bylo smyslem oné soboty a velikonoc.    

 

Ostrovy v moři času

11. 3. 2016

Vteřino stůj ač vůbec nejsi krátká, tato slova z filmu Fantom z Morisvillu, jsem si vybavil při vzpomínce na vánoční čas. Řeknete si, proč myslet na vánoce na prahu velikonoc? Ano všechny svátky jsou pomyslné ostrovy v moři tekoucího času a mají tedy ze své přirozenosti k sobě blízko. Trochu bilancování loňského vánočního zpívání v kostelíku nám tedy nemůže ublížit. V sítu času zůstávají ty nejdůležitější momenty a tak po třech měsících se na ně podívejme. Na štědrý den se sešlo okolo 50 svátečně naladěných hlasů, neboť snad nebylo přítomného, který by alespoň chvíli nezpíval. Neškolená hrdla však nemohla zadržet příval radosti z velkého Dne, a kupodivu vše krásně harmonizovalo. Teplota předešlého dne 23.12. byla 12 stupňů a slunce, tedy identická jako v biblickém Betlémě, alespoň podle yr.no,, na dohled bečely sousedovy ovce a v kostelíku bylo teplo jako v jeskyni narození. Iluzi historického obrazu navodila i zde přítomná mladá paní z Jamajky, která svou tmavou pletí dokonale nahradila mága z východu Baltazara. Při pohledu do tváří pějících byla kromě soustředění na text patrna i jistá nostalgie ze zpěvů našeho dětství. Péče paní učitelky Věry Šustrové a dětí, vytvořila nejen zpěvníky, ale i malá přání rozdávaná při první písni mladými listonoši. Krásnou vyváženost ke zpěvům zabezpečila paní ředitelka archivu Bohumila Tinzová povídáním, co vlastně naši předkové po zpívání koled jedli. Bezesporu jsme ten den nasytili duši i tělo a trochu s obavou jsme očekávali 29.12. kdy jsme pěli podruhé. Opět přišlo okolo 50 návštěvníků, ale překvapivě úplně jiných. I písně zněly trochu malino odlišněji, možná vlivem blízkého konce roku, kdo to přesně ví.Bylo nadějné zde vidět množství malých dětí, jejich rodičů i prarodičů a doufat, že tento trojgenerační svazek moderní doba tak snadno neuvolní. Čím víc koled jsme zpívali, tím zněly lépe. Jako "viníka" krásného znění jsem v duchu označil přítomnou Alici Zapletalovou, potom jednu bývalou operní pěvkyni Národního divadla náhodně přišedší, ale nakonec jsem musel uznat, že "pachatelé" byli všichni, kteří podlehli duchu vánoc a nechali jím pět skrze své hlasivky. Do třetice a to původně zcela neplánovaně jsme zpívali i o silvestrovské noci, kdy jsme v kostelíku od 18.00 při svíčkách sloužili akafist díkůvzdání "Sláva Bohu za vše". Po bohoslužbě nás 16 lehce zimou nasáklých neodolalo a znovu zpívalo takřka všech 26 koled a vánočních písní z našeho zpěvníku. Je to sice trochu předčasné, ale již se těšíme na 24., 29. a 31. prosince léta Páně 2016, kdy v kostelíku znovu zazní zpěvy doby vánoční.          

 

Březen v kostelíku

11. 3. 2016

Známé březnové přísloví sice praví "Březen za kamna vlezem", avšak minimálně o dvou sobotách tohoto měsíce by to snad bylo škoda. V první z nich 12.3. ve 14 hodin tradičně od domu u Ospalého heligonu vyneseme symbol zimy a chladu, přesně tak jak to dělali naši předkové. Budeme provolávat dávné verše, zpívat jarní písně a radovat se, že Morena opět shoří a bude odplavena potokem pryč. A zároveň přineseme do vsi symbol nového života, nazdobené Léto, které snad svým teplem bude panovat jako loni. 

Druhá sobota 26.3. nás zavede do velikonoční doby, času tajemství věčného zápasu dobra se zlem. Sejdeme se v 11 hodin dopoledne v kostelíku a památníku v Horn í Lipové na velikonoční zpívání. Mnozí z vás si jistě pamatují krásnou atmosféru nedávných vánočních zpívání, a proto jsme se rozhodli nenechat zahálet naše hlasy ani na bílou sobotu. Opět budou připraveny zpěvníky pro každého kdo vlastní odvahu a chuť použít své hlasivky ke společnému notování.  Snad můžeme prozradit, že budeme zpívat písně již 56 let známé české skupiny Spirituál kvintet. Ale již od 9 hodin rána na tomtéž místě budeme tvořit věci, pod vedením zkušených lidí v tradičních lidových dovednostech spjatých s velikonocemi. Nevíme sice, jaké bude v březnu počasí, ale tušíme, že v našich srdcích bude jistě jaro, na které vás zvou pořadatelé ze spolku Kostelík v horách.    

 

Kámen a voda

13. 12. 2015

Celý rok kostelík čekal na svou pomyslnou stavební tečku. Ta přišla koncem listopadu, kdy se podařilo nashromáždit potřebnou částku, a dát příležitost zrodit schodům a soklu. Takto to zní příliš technicky avšak výsledný žulový lem přes svoji hmotu ( jeden schod váží 113 kg, stejně jako muž co ho osadil ) působí vznosně a láká ke stupu. Teď už můžeme klidně spolu se Spirituál kvintetem zpívat -"jak léta jdou a mě se krátí dech, když před kaplí tu zpívám na schodech..." Naše jesenická žula je vskutku skvostný materiál, který je určený pro věčnost. Osazení žulových komponentů jsme stihli velmi těsně před prvním listopadovým sněhem a mrazem a tak doufáme, že tuhnoucí tmely a lepidla přežijí povětrnostní prověrku. Druhou listopadovou novinkou je vyčištění tůně nedaleko od kostelíku. Podařilo se získat finanční podporu od ministerstva životního prostředí a nejen tak osvobodit pod nánosy bahna umírající tůň, ale i dát příležitost živočichům v ní. Z jara se totiž její vodní plocha zaplňuje skokany, kteří zde kladou své malé následovníky. Rok od roku se však stávající vodní plocha zmenšovala a s ní i počet žabiček. Při kontrolním odběrném  vzorku bahna místní přírodovědec v ní našel množství vzácného čolka horského a i jemu jistě rozšíření vodního prostoru udělá dobře. Z jara jsme na vodní ploše pozorovali čápa černého, který majestátně dlel v tůni. V listopadu v již vyčištěné lokalitě poletoval drahokam mezi našimi ptáky leďnáček říční. Dříve na vodní ploše bývalo množství užovek a další krásné žoužele. V příštím roce ručně doupravíme břehy a snad svedeme i dřevěné molo z kterého bude možno pozorovat vodní říši.    

 

Pozvánka na vánoční zpívání

13. 12. 2015

Vánoční čas.

Doba vánoční má pro každého trochu jiný rozměr. Někdo se raduje, že jsou dny volna, další že je s rodinou pohromadě, děti pochopitelně z dárků a věřící z narození Zachránce. Proti gustu žádný dišputát, každý má v tomto svůj díl pravdy. Co může tyto úhly pohledu trochu sjednotit je atmosféra tohoto jedinečného svátku. K ní již od středověku patří koledy či vánoční písně, které dokáží  vyvolat kouzlo, při kterém můžeme alespoň na chvíli zapomenout na těžkosti života a v duchu přitakat tomu vyššímu v nás. Loni jsme poprvé v nově postaveném památníku a kostelíku v Horní Lipové pěli a radovali se. Letos vás opět zveme ve čtvrtek 24.12 a v úterý 29.12., kdy se v 11.00 dopoledne nadvakráte  ponoříme do tónů našeho dětství, občerstvíme se cukrovím a svařeným vínem. Ti z nás co neznají všechny sloky koled, budou mít k dispozici připravené texty. Nebojme se, zpívat umíme všichni, jenom to zatím nevíme. Loni jsme končili pravdivou písní Václava Neckáře „Půlnoční“ v níž stojí – „Jedu domů po trati, jedu přes kopce. Za okny padá, padá sníh, budou vánoce. Chmury, trable, starosti nechal jsem ve městě…“

 

Den válečných veteránů

17. 11. 2015

Letošní teplé počasí přálo i 11.11., kdy jsme se sešli u pomníku obětem válek. Trochu jsme zapomněli na propagaci v místním rozhlasu a tak nás bylo "jenom" třicet. Ovšem kvalita jako obvykle předčila kvantitu, přišli ti kdo museli! Jak museli? Myšleno tak, že člověk prostě někdy musí přes svou pohodlnost, různorodost povinností, poslechnout hlas, který mu říká - je smysluplné dělat věci, které zdánlivě nic nevynášejí.Přesto si myslím, že jsme se všichni přítomní akcí  velmi obohatili. Byli přítomní tři vojenští veteráni, z nichž jeden kapitán letectva přijel až z Krnova - obohacení o poznatek, vzdálenost nic neznamená. Jako každoročně byla připravena krásná výzdoba z vlčích máků, symbolu to válečných veteránů - obohacení o poznatek že paní učitelka Šustrová je precizní a spolehlivá. Javornická dělostřelecká garda v uniformách SOS doprovází naše akce vzhledem i čestnou salvou - obohacení o poznatek, že jedna z účastnic pietního aktu při střelbě ztratila svůj strach z militantna, který ji provázel od dětství.Při četbě jímavých dopisů z fronty 1.sv.války, jsme snad se všichni tiše radovali, že je zatím mír. Dům U ospalého heligonu nás po skončení venkovní části uvítal novým vínem (velmi děkujeme Zdeňku), husou od stálého našeho příznivce Josefa Sekuly, ale také skvostnými sladkostmi místních žen (bez pořadí děkujeme - p.Varadinové, p.Buráňové, p.Mišunové. p.Vrzalové a dalším). Kulinářské i jiné zajímavosti našich předků vážící se ke sv.Martinu nám zpřítomnila paní ředitelka archivu z Jeseníku B.Tinzová. Tříhodinová akce nám ukázala možnost jak se sejít a důstojně oslavit veterány a sv.Martina. Nezbývá než se těšit na poslední setkání v tomto roce - pásmo koled a vánočních zvyků - které se uskuteční 24. a 29. prosince v 11.00 dopoledne v památníku a kostelíku v horách. 

 

Pozvánka na Den válečných veteránů

4. 11. 2015

Jak se již stalo tradicí dne 11.11. v 16.00, bez ohledu na kvalitu počasí, vždy stojíme u pomníku obětem válek v Horní Lipové. Tím hlavním důvodem je historická paměť, která nám velí vzpomenout veterány (vysloužilce) válek, bez kterých by náš svět byl jiným místem.Průběh letošní středy bude podobný jako loni. Krátká zádušní bohoslužba, recitace válečné poezie, zpěv vhodných písní. Také po loňském úspěchu budeme číst z dopisů frontových vojáků, kteří si válku rozhodně nepřikrášlovali. Protože onen den je i památečním dnem sv.Martina, tak po skončení pietního aktu přejdeme do blízkého Domu u ospalého heligonu a budeme ochutnávat pečenou husu a první mladé letošní víno. Bývá dobrým zvykem přinést s sebou předměty či příběhy spjaté s vašimi předky na vojně. Posledně jsme obdivovali krásná vyznamenání, fotografie, ale i dalekohled či bodák z 1.světové války. Pravidelně také naše ženy přinášejí pochutiny, které podzim a ony dokážou vytvořit. Proto se nebojte a reprezentujte se skvosty vašich kulinářských dovedností. Na přátelské sousedské posezení při jídle, zpěvu a vínu vás srdečně zvou pořadatelé ze spolku Kostelík v horách. 

 

Jaké bylo putování

2. 9. 2015

 

Pozvánka na pouť 22.8.2015

15. 8. 2015

V rámci sobotních oslav příjezdu císaře Josefa II. do Lipové konáme malou pouť zdejšími loukami jako oslavu či díkůvzdání za letošní úrodný rok. Vyjdeme v 9.00 od domu U ospalého heligonu se standartami, křížem a nůší plnou úrody. Na jednotlivých zastaveních budeme děkovat za krásné a bohaté léto. Po příchodu ke kostelíku budeme světit srpnové plody země, med, léčivé byliny a místní produkty. Na závěr vystoupí pěvecký soubor Chorovodia Agiu Georgiu s řeckými lidovými a duchovními zpěvy. Kostelík bude dožínkově nazdoben péčí paní učitelky Šustrové a také děti si budou moci u něj zahrát hry spjaté s tématikou poutě. Nezbývá než si přát abychom společně v pokoji dovinuly věnec milostivého léta.. 

 

Po svěcení

18. 7. 2015

Kostelík v horách, tedy přesněji řečeno pravoslavný chrám Proměnění Páně a sv.Nektaria Eginského začal naplno duchovně dýchat. První nádech byl vykonán v sobotu 27.6.2015 jak již bylo dříve inzerováno na pozvánce. Tříhodinový proces svěcení uběhl jako okamžik, podobně jako naše životy jsou podobny závanu větru, po kterém však zůstane prostor, kde člověk může uzrát a vyzrát na hlodavý čas. Jedenáct pravoslavných duchovních a dva z přísluhy se vešlo do oltářní části, nikdy bych tomu nevěřil jak je prostor pružný. Zhruba 200 hostů postupně protékalo chrámem jako řeka přes přeje a jak pevně doufám okysličovalo se obřady svěcení staré přes tisícovku let. Do obětního stolu byly zality ostatky mučedníků z dávnověku - z katedrály sv:Víta na Pražském hradě jsme získali část těla Římana svVíta, dále na bohoslužbách s námi bude přítomen ochránce cestujících sv.Kryštof a již dříve zmiňovaní monaši z monastýru sv.Sávy. Děkujeme vladykovi Christoforovi za péči o tuto dodávku vítězných svědků (martýrů) Kristových, kteří se s námi bojujícími zžívají v našich slezských horách. Počasí nám přálo neboť v medardovském období v místě kde jsou dvojnásobné srážky oproti vnitrozemí, kapky začaly padat až po skončení svěcení.Jak praví orientální moudrost - odměnou úkolů je další úkol.Ještě téhož světícího dne pan architekt Kaněk prohlásil, že u chrámu by měla být v moderním hávu řešená studánka a křtitelnice v jednom. Nuže pravdou je, že 14.7. jsme "u chrámu" křtili mladou dívku neboť křtící nádoba se dveřmi dovnitř nevešla. Srdce chrámu začalo tedy tepat zde slouženými liturgiemi, akafisty, panychidami a také čtrnáctidenním přívesnickým minitáborem, z kterého vzešel výše zmiňovaný křest. Chrám podle východní pravoslavné tradice je místem přítomnosti nebe na zemi a nám je tedy určeno pokoušet se proměňovat a tím okoušet něco z nebeské věčnosti.