Aktuality
Příspěvky
Narodil se Kristus Pán
23. 12. 2023
https://www.youtube.com/watch?v=hDUsp7iQzSM
V dnešní koledě se dvacetkrát opakuje slovo veselme se a ve stejném počtu i jemu podobné slovo radujme se. To by nám mělo být podezřelé, neboť takové ponoukání k radosti může znamenat, že je to něco, co nám výrazně schází. Radost se totiž rovná velkému potěšení a to se, jak víme z vlastní zkušenosti, dostavuje jen zřídka (podobně jako možnost spatřit skřítka). Dokonce i vědci přišli na to, že lidský mozek není uzpůsoben zažívat trvalou radost, pouze zajišťuje prchavou radost. Takže jakmile se ona éterická radost v nás začne vypařovat, je to sice smutné, ale přirozené. Dá se tato kapalina štěstí vyrobit? Když se o to budeme snažit, tak asi pohoříme, neboť je vedlejším produktem úsilí, jenž je zaměřeno na úplně jiný cíl než být veselý. Opravdu si nepomůže říkat chci mít radost. Loni jsme dostali darem dvouletého kocourka, který byl svůj zatímní život nucen trávit pouze v jedné malé místnosti. Když se ocitl v našem velkém domě tak ožil a začal být trochu radostnější. Postupně jsme ho navykali i na pobyt venku, kde má v podstatě neomezený prostor. Celkově se tím zklidnil, stal se spokojenějším. Dnes, když se potuloval u kostelíku, padal sníh a on se radoval, bořil se v něm běžíc, pojídal ho s gurmánskou lačností a hrál si. Vskutku radost je čarodějná a dělá kočky i lidi hravějšími. Platí to i opačně. V nynějších svátcích, tedy pokud můžeme, střídejme hru s radostí, které není nikdy dosti. Právě se rodící kosmické dítě je také, pro nás, naplněno nekonečným prostorem pro hru. Cítíme-li však svůj život jako prohru, máme paradoxně ještě více šancí na dokonalou radost, protože ta pochází pouze z proměněné bolesti. Je to velké tajemství, stejně jako to zítra večer.
Nic tajemnějšího a radostnějšího není, než blaho duše, když se s Bohem v jedno mění.
Tichá noc
22. 12. 2023
https://www.youtube.com/watch?v=BIFQClrup-E
Dnes ráno, něco po pátá se nad kostelíkem protrhla nebesa. Nebylo to snad datumem slunovratu, ale nádherně sněžilo a vítr s vločkami prováděl skvostnou akrobacii. Náš špinavý svět se začal pokrývat očistnou bílou vrstvou. Když slyším dnešní vánoční píseň, tak zažívám v nitru podobný (ú)klidový pocit. Tato 200 let stará, geniálně jednoduchá, skladba dokáže člověka spolehlivě nasměrovat k ukazateli s nápisem Nekonečno nevystupovat. Je jako trochu z jiného světa, je v ní tichost a slabost a zároveň je paradoxně mocná a silná. Velmi připomíná pozítří narozené dítko, které je ve vesmíru titěrné a zároveň je jeho stvořitelem. Je to absurdní a proto v to věřím. Tento svět je totiž také absurdní (nebo máte jiný názor?), takže je to vlastně jediná cesta k jeho záchraně. Podobné se totiž léčí podobným. Smyslem nadcházejícího svátku (kromě kapra), je to že Bůh protrhl nebesa, že se vtělil (přišel mezi nás) a proto vše dobré a veliké co jest, je jeho průnikem do nás. Syn Marie pil její mléko, čůral do plenek, později makal v truhlárně a když ke všemu dorostl, tři dny po své smrti odešel z "krematoria" po svých. Je to zkrátka našinec, co to dotáhl z nás všech úplně nejvýše. To je také důvodem radostnosti třetí gloriové sloky - "Tichá noc, přesvatá noc, stín a mráz vůkol nás, v hloubi srdce však Gloria hřmí, dík, že hříšník se s důvěrou smí, u svaté rodiny hřát..."
Že velké nemůže se, pravíš, v malém skrýt? Že Nebi nemožno se v hrudce uzavřít? Viz dítě Panny : zde v kolébce skryta je tu země i Nebesa a na tisíce světů.
Jozef, muj kochany
21. 12. 2023
https://www.youtube.com/watch?v=1BCxh3_Pj60
Dnešních sedm slok je o rozhovoru dvou biblických postav Marie a Josefa. Rozmlouvají v nich o těch nejpraktičtějších věcech z denního života. Jak zaopatřit nově narozeného kolíbečkou, povijačkou, řeč jde i o fěrtušku a pasečku. Nic abstraktního, žádná vysoká teologie, ale porozumění principu, že Bůh (a jeho potřeby), se dají nacházet ve všech věcech. Jen chtít to zázračno vidět v každodennu. Pokud se nám to nedaří, tak nezoufejme, je to umění všech umění. V Bibli Maria promluví velmi spoře snad jen dvakrát a to nejprve devět měsíců před vánocemi. Kdy je jí zvěstována nemožná možnost, že Bůh bude přebývat v její útrobě a ona na to praví prosté - staň se. Podruhé při svatbě v Káni, kdy došlo víno a Maria prohlásila k nám o svém synovi - udělejte všechno co vám řekne. Poté se stal jeho první a zřejmě, i pro jisté ateisty, velmi přijatelný zázrak, kdy proměnil vodu ve víno. Josef v Písmu pak nemluví vůbec. Je to velmi dobrý způsob jak se ochránit, dle lidské zkušenosti - mnohokrát jsem litoval, že jsem mluvil, ale nikdy že jsem mlčel. V mlčení se totiž mnohdy rodí naše nejlepší inspirace a konec konců je mlčení jazykem věku budoucího. Těsně před vánočními branami se tedy těmito manželi můžeme víc než inspirovat.
Pečeť věčnosti se v celém světě jeví, kdo je ten člověk, jenž to necítí a neví?
Štěstí, zdraví, pokoj svatý
20. 12. 2023
Víte, jaká je židovská nejsvětější trojice - věrná žena jako zdravotní sestra, zbožný muž jako sekundář a Bůh jako primář, v marné operaci, ve které se snaží zachránit tento svět. Svatá trojice lidí žijících na této zemi, bez ohledu na to, zda mají na sobě oblečený dres ateisty, křesťana či budhisty..., by mohla být vyjádřena tou nadpisovou trojicí - štěstí, zdraví, pokoj (klid). Na tom bychom se asi velmi široce ekumenicky shodli. Každý by si rád sedl do vozu za touto trojkou, a nechal se táhnout radostnou cestou od porodnice až do krematoria. Nicméně naše zkušenosti s výmoly na cestě, častou unaveností oněch tří tažných koní a obvyklou ztrátou směru co vede k cíli, nám říkají, že tento vysněný kočár jedoucí k plesu, je funkční jen občas a u někoho vůbec. Co s tím? Tím hlavním opravářem, v často se kazící realitě, je odborník na slovo vzatý, Jmenuje se MuDr. Naděje a je veledůležitým resusciantem v situacích, kdy nevíme kudy kam. Před třemi sty lety žili dva muži, kteří se však nikdy nepotkali. Jeden rabín (Zusja z Hanipole), který se dostal s povozem na křižovatku a nevěděl, kterým směrem se vydat, pohlédl nad sebe a uviděl naději a zjistil že ať už bude na jakékoliv své životní křižovatce, tak ta naděje nad ním stále je. Druhý, welšký básník a kněz (George Herbert) ve své poezie objevil "přírodní" zákonitost - "kdo žije v naději, tančí bez hudby". Proto vás prosím, milá Naděje, věnovala byste nám v příštím roce jeden dlouhý tanec? Pevně věřím, že na tom třistašedesátšest dnů dlouhém parketu, se občas kolem mihnou další dobří známí tanečníci, jejichž jména šťastně, pokojně a ve zdraví vyslovíme.
Můj milý, nezoufej, smíš s nadějí na plese vystoupit, jen srdce statečné je zapotřebí mít.
Obvyklou jůtůbovou nadpisovou koledu si, v jejím nepřeberném množství, dnes najděte prosím sami
Ludkovia počůvajte
19. 12. 2023
https://www.youtube.com/watch?v=czdehetfT60
Že takovou koledu neznáte, ani nemůžete, protože žádná taková, alespoň pokud vím, neexistuje. Je to jen jadrné slovenské zavolání. A jedno takové, se k nám pomyslně ozvalo v polovině 18.tého století, kdy páter Georgius Zrunek anebo Edmund Pascha (o autorství je spor), složili asi čtyřicetiminutový opus s názvem Vánoční mše F dur. Tato skladba je v našich zemích spolehlivě, i když neprávem, zastíněna J.J. Rybou o jehož umění jsme již psali. Oba autoři (Zrunek či Pascha), slovenští františkáni, skombinovali tradiční latinskou mši s lidovými prvky a podařila se jim skladba se značným kouzlem, zemitou silou, která nemá v evropském kontextu obdoby. Máte-li rádi nadsázku a jemný humor, tak je to ušito přímo pro vás. Kupříkladu v části Benedictus, je ono Bé tvořeno autentickým bečením ovcí. Je zajímavé, že poprvé od dob baroka byla tato skladba prezentována přesně před půl stoletím Pražskými madrigalisty na čele s Miroslavem Venhodou, oba slovenští řeholníci byli zrozeni na moravské půdě a tak se stala skladbou vskutku federální. Je to samozřejmě poslech pro fajnšmekry a součást našeho bohatého kulturního dědictví. Ono totiž bez kultury přestává být lid národem a stává se pouhým obyvatelstvem. Které se výborně hodí na sčítání a jiné obratné úkony. Teda, ludkovia počůvajte Zrunka je ozaj velmi zručný.
Hudba ta vzácná hodnota, kdo nedá si ji vzít, je blízko věčnosti a nachází v ní klid.
Hanba nám
18. 12. 2023
https://www.youtube.com/watch?v=n82-Vrmk15M
Když jsem někdy koncem 90.let v prosinci, objevil album Spirituál kvintetu právě s tímto názvem, tak jsem se zarazil. Na jedné straně vánoční čas a na druhé vědomí studu, trapného pocitu či ponížení, které sousloví Hanba nám vyjadřují, jak to jde dohromady? Všech 14 skladeb na tomto svátečním CD samozřejmě tak provokativních nejsou, jako ona ostudná Hanba nám, ale přesto se tak nějak vymykají našemu obvyklému pohledu na vánoční naladěnost. Jsou převážně ze severní Ameriky a z prostředí mentálně a vitálně a barevně jinak ukotvených lidí. Ale přesto, nebo právě proto, nám tyto skladby dávají šanci nazřít na náš i betlémský příběh trochu jinou, realističtější optikou. Posuďme sami - "Nad Betlémem vítr fouká, z jeslí na nás dítě kouká, místo lásky vidí zlobu, vidí chýše vidí hrady, Jeruzalém místo zrady...". Takový text vede jednoznačně k většímu přemýšlení než "hajdom, hajdom, tydlidom" i když samozřejmě nic proti Valachům co pasou své ovce. Rozměr adventního času má tak v sobě i prostor k reflexi a uvažování o svém ročním pobytu na naší zemi (31.12. je za 13 dní). A k tomuto bilancování patří i pocit studu za to, co jsme letos "provedli" či neprovedli, ale i pocit ponížení z toho, čemu jsme mnohdy byli vystaveni. Nejsou to zrovna libé záležitosti, ale k naší lidské úplnosti zcela jistě patří. Není lepšího hudebního doprovodu k této niterné činnosti než výše uvedené spirituály. Nebojte se, přežijeme ji.
Zas narozený Bůh zde leží v chlévě, v seně. Tak vykliď srdce své a ulož jej tam neprodleně.
Půjdem spolu do Betléma
17. 12. 2023
https://www.youtube.com/watch?v=fO8YSmzplVs
Tak faktická cesta do tohoto palestinského města by zrovna dnes byla trochu riziková, ale pomyslně se tam samozřejmě můžeme vypravit. Zbývá už jen určit co tam vlastně budeme dělat. Před dvěma tisící lety tam byla pěkná tlačenice, nejprve sčítání lidu, poté návštěva tří králů (mudrců) a posléze krvavá čistka pacholíků do dvou let. Taky žádná idylická sláva. Onu vánoční náladu (žádoucí představu) jsme si tam rádi vpravili, protože ta umolousaná realita, není-li dobře zabalená do narůžovělého balícího papíru, je méně atraktivní. Když se však přece jenom budeme k městu Betlému blížit, tak na směrových ukazatelích můžeme vidět jeho dvojí označení, arabské Bajt Lahm (dům masa) a hebrejské Bejt Lechem (dům chleba). Protože je postní adventní čas, tak bych se spíše přikláněl k tomu Chleb-níku než Masa-kru. Pokud raději bezpečněji zůstaneme doma, tak tu skoro 3000 km dlouhou cestu, můžeme úspěšně "vykonat" upečením domácího chleba. Jistě kauflandy jsou plné "dobrot" ze zmražených polotovarů. Ovšem nám jde o putování, proces, pokus, risk. Na internetu je nepřeberně receptů od jednodušších kvasnicových po mistrovské kváskové. A tak když budete péci obligátní cukroví, zkuste místo jednoho druhu lineckého, upéci poctivý jednoduchý rodinný chleba. Budete mít jistě všichni z něho velkou radost a váš dům se tím může stát reálným poctivým Betlémem. Moje paní právě před chvílí vytáhla z trouby dvě cihličky žitného kváskového božího daru. Je to vždy výjimečná voňavá událost. Chléb je totiž od nepaměti pro nás každodenní (vezdejší) a zároveň posvátné jídlo (vezměte a jezte). A jak se zpívá v jedné pohádkové nekoledové písničce s emblematickým názvem Dělání - " Upeč třeba chleba, postav třeba zeď, žal se krásně vstřebá, začni s tím hned teď, začni s tím hned teď." Poslechneme tu melodii?
Jak duše hladová, když matka blízko není, tak duše bez Chleba si pláče v osamění.
Nesem vám noviny
16. 12. 2023
https://www.youtube.com/watch?v=UXythF1UxyU
... poslouchejte, z betlémské krajiny, pozor mějte, slyšte je pilně a neomylně, rozjímejte... Tedy jedna z našich nejznámějších koled toho po nás nechce zrovna málo. Nejprve dobře informaci vyslechnout, být při tom pozorný, pravdivě ji interpretovat a rozjímat nad ní. Ono se to zdá snadné, ale je to velmi dobře popsaný postupný proces, jak z reality něco podstatného těžce vyzískat. Na novinky (nové zprávy) to se přímo třeseme, ale vyslechnout je v úplnosti, případně v kontextu či odhalit co je mezi řádky, to chce pozornost. Popelka pozornost, ta je na konci roku bita ze všech stran, kdy na nás útočí všelijaké nabídky pomíjiva a postupně (ono pozor mějme) rozpouštějí a spolehlivě vymývají. Pokud však dojdeme dál, ocitneme se u fáze neomylně, a tady s "úspěchem" troskotáme. Vždyť co je to pravda? Každý má přece tu svou (podle toho to taky tak vypadá) a tak zůstaneme u těch svých osobních bublin, naplněných naší "svatou" pravdou, které letí vstříc ostrosti světa. Když ten kontakt s úskalími naše bublina přece jen přežije bez nehody, tak je na ni nastraženo slovo rozjímat. Toto slovo bychom mohli přeložit do srozumitelna jako meditovat. Což znamená jít do středu, k jádru věci, což není o našem přemýšlení a kalkulování, o tom, že dve a dve sú iba čtyri, tak ich to naučili, jak zpívá skupina Elán. Je to spíše, celou naší bytostí, pozvolné zpracovávání toho, co jsme v životě nabrali a jak ono vyzískané aplikovat. Dnes při procházce od kostelíku k památnému smrku, v pokojném tempu, liduprázdným bezhlučným lesem se krásně bíle pokusně rozjímalo. Advent je totiž časem těch nejtišších pokusů. A to jsem se nedostal dále než k první sloce této zdánlivě dětinské písně.
V kom všechno jedno je, i pokoj nepoznaný, v tom narodilo se již vskutku dítě panny.
Dej Bůh štěstí tomu domu
15. 12. 2023
https://www.youtube.com/watch?v=KNYpX3bBhbY
Jeden z nejtěžších úkolů co před námi stojí, je ten, jak dopravit ty tuny štěstí co jsou vůkol nás do našeho domu. Někdy se nám sice podaří propašovat pár kilo do světnice, ale do naší mysli se stěží dostane množství v miligramech. Je to samozřejmě tím, co si pod mýtickým štěstím představíme a jakou zvolíme přepravní službu. Nebudu vás unavovat výčtem pomíjivých věcí od A (jako nový automobil) až po Z (jako neutuchající zábava), které jistě trochu štěstí polechtají, ale ono jako příslovečná zlatá muška na nás přesto nesedne. Jako druhá vlna pokusu o štěstí nastoupí umění, literatura či film, nicméně jak již znali v antice, tak je pouze okolo 36 dramatických situací a námětů a ty se v různých (někdy hrůzných) variacích neustále únavně opakují. Do třetice to zpropadené štěstí začínáme hledat ve zdraví (hlavně to zdraví, pane faráři), někteří obzvláště pečliví pátrači jdou fascinující stopou věčného mládí (čtěme infantilnosti). Když ani to dlouhodobě nezabírá, tak jsou před námi už jen rodinné vody. Jistěže fungující láskyplná pokrevní pospolitost je velké terno a štěstíčko, ale i ona postupně vyprovází své seniory do emeritna. A věčná žízeň po štěstí stále není plně napojena. Nechci se plést, ale v podstatě už zbývá jenom nadpřirozená pomoc, a právě o té jsou stále více se přibližující svátky. Z dnešní kolední třetí sloky - "Sešli nám své požehnání, milost Tvá ať všechny chrání, v hodině pak smrti, rač nás k sobě vzíti, tam, kde věčně láska Tvá svítí". Kdybychom však přesto chtěli zůstat v duchovní nejistotě, zda je či není Někdo nad námi, tak si můžeme vypomoci prostými slovy L.N.Tolstého - "Pokud chcete být šťastni, tak buďte." a pokud ani ruský klasik nezabere, tak vězte, že štěstí je nepřítomnost neštěstí. Tečka.
Jen bláznu postačí vně kaluž kdekterá, když doma naprázdno mu zřídlo vyvěrá.
Válenpajštus
14. 12. 2023
https://www.youtube.com/watch?v=9DuGRQJnfrU
Mohlo by se zdát, jak dáváme prostor i cizojazyčným písním, že ta v dnešním nadpisu je přinejmenším ve svahilštině. Ne, je to čistokrevná česká koleda z Krkonoš a to z Benecka. Samozřejmě ani kérkonošské nářečí nedisponuje něčím tak silným jako je válenpajštus. To jednou Karel Poláček napsal knihu Bylo nás pět, a v ní stvořil postavu desetiletého Čeňka Jirsáka. Ten ve snaze uspořit drahocenné setiny sekundy, tehdy obvyklý pozdrav "Pochválen buď Pán Ježíš Kristus", zkomprimoval do malebného "válenpajštus". Čeština je jazyk geniální a někdy i géniů. Takže o názvu naší koledy není pochyb, má 17 slok, a v médiích se zpívají maximálně tři až čtyři. Je to škoda, ale samozřejmě se tím uspoří cenné sekundy, které stejně, ale ne tak zpěvně utonou v bezčasí. Je to škoda. Kupříkladu od šesté sloky se to v ní hemží krásnými jmény a povoláními těch, co nesou dary Narozenému. Posuďte sami - " Anička pana rychtáře smetany trošku, Sekundýna mlynářova mouku, krupičku, Monika kramářova cukrkandl, fíky má a Mařenka šenkýřova pivo, víno dá." A i dále je to jedno půvabnější jméno za druhým - Rozálie, Rózinka, Kačenka, Majolenka, Alojzín, Venclíček, Doubeček... Ony ty zdánlivě nepodstatné zdrobnělinky a upraveninky však poté nádherně zdobí své majitele. Přátelé, tedy dozdobujme okolí tou naší češtinou, jistě se nám potom zvedne nejen etymologické IQ. Protože kdysi o ní pravil jeden německy mluvící český žid velkou pravdu - " Máme v rukou stradivarky, ale hrajeme na ně jako šumaři". To ať se, bohdá, nestane. Válenpajštus.
Když slovy nevládneš a jenom koktáš skrytě, stůj pokojně, zpívej a Bůh již vyslyší tě.
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27