Aktuality
Příspěvky
Jdou zástupy věrných
11. 12. 2023
youtube.com/watch?v=zWMn9rkOYV8
V jednom válečném snímku z roku 2005 je velmi působivá scéna z doby vánoc roku 1914. V zákopech obou znepřátelených stran, které jsou sobě poblíž, jeden ze skotských dudáků začne hrát dnešní píseň. Z německé strany pak v reakci na slyšené, povstane důstojník a se zpěvem na rtech "Adeste fideles" vychází ze zákopů vstříc, vstříc čemu? Mohl být okamžitě zastřelen, a to z obou stran, ale zřejmě podlehl síle okamžiku a prolomil svůj strach a vyšel z něho. Bylo to šílené? Pokud by ho zastřelily, tak ano. Ale jeho odvaha dala povstat vánočnímu zázraku, kdy po notné dávce opatrnosti se zvedly z okopů obě bojující strany a setkaly se v území "nikoho". A uskutečnili něco co je přece tak (nad)přirozené, vidět v druhém (tedy i v nepříteli) člověka jako jsem já sám. Je to obrovský experiment, výsledek kterého však poznáme pouze, když ho začneme uskutečňovat v praxi. V teorii funguje hlavně pouze v naší hlavě. Katalyzátorem v tomto válečném pokusu o "nemožné" byla dnešní skladba, kterou v kostelíku 24.12. a 31.12. zpíváme jako první. Zlato za prvenství si v tomto kontextu jistě zaslouží a to nejenom v letech válečných. Ukázka ze čtvrté sloky - Bůh s námi je spřízněn, lidský úděl sdílí, jej chválami vroucími vítejme. Láskou za lásku Pánu odpovíme ...?
Jen láskou může stát se mistrem alchymie, kdo Bohu srdce dá, kdo v zlato promění je.
Hej mistře
10. 12. 2023
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10123602023-ceska-mse-vanocni/
Pokud si vyšetříme ( ba přímo ukradneme) 40 minut volného času, tak jednou z nejlepších investicí v této době, je vložit naši třičtvrtě hodinku právě do výše uvedeného odkazu. V roce 2007 se ČT povedlo spojit dva geniální faktory v jedno. Hudbu J.J.Ryby s obrázky Josefa Lady do neuvěřitelně jímavého ztvárnění České mše vánoční. O těchto dvou fenoménech vlastně nelze nic říci, protože jak popsat dokonalost nedokonalými slovy. Dnes na bohoslužbě bylo čtení z evangelia o ženě sklíčené tíhou nemoci 18 let. Což je pro nás nepředstavitelně dlouhá doba. Jakub Jan Ryba sklíčenost své letité těžké situace neunesl, ale přesto ve svém skrytém životě stvořil dílo, které se stalo zdrojem darované radosti, desítkám pokolení obyvatel naší kotliny. Nevím to samozřejmě jistě, ale pokud se právě cítíte neúnosně, tak si zkuste naordinovat dnešního hudebního léčitele. Předpokládám, že účinky této vizuální a akustické medicíny budou rychlé a přesné. Stačí někdy tak málo - vstát bystře, vzhlédnout na jasnost, nebes na švarnost, a pak krásu uhlídáš v tento noční čas, protože hvězdy jsou dnes krásnější, obloha je jasnější, měsíc krásně plápolá...
Kdo skrytě rozdává a tají dobré dílo, věř tomu Nebesa se ukrást podařilo.
Chtíc aby spal
9. 12. 2023
https://www.youtube.com/watch?v=AYEXClpTP_M
Co je smyslem zde prezentovaných vánočních písní? Nic jiného a menšího, než aby znovu ožili z dávna věků, či z naší paměti nebo se dokonce nově narodili v našich ústech. Bývá častou námitkou lidí, i ochotných si zazpívat, použít tu nepravdivou větu - já přece neumím zpívat. Přátelé, zpěv je nic než trénink. Ze začátku je to jistě utrpení, ale v závěru našeho života to v našich srdcích vyvolá zcela jistě dobrý pocit. Jen do toho. Dnešní skladba je od obchodníka s vínem, šenkýře, který měl samozřejmě bravurní hudební připravenost. Jeho život se utvářel mezi léty 1600 až 1676, což při letmém součtu vyjde, že svoji "lepší" polovinu prožil v období Třicetileté války. Hlad, neúroda, mor a vojenské plenění znamenalo nejen pokles obyvatelstva u nás na třetinu, ale také pokleslost ve všech oblastech života, včetně umění. Odpověď Adama Michny z Otradovic na úpadek doby byla pádná, zřejmě se řídil velemoudrým úslovím - Duch si vytváří své formy. Michnovy formičky byly tak kvalitní, že ty umělecké odlitky z nich, zdá se nepodléhají vůbec žádné erozi času. Při troše zamyšlení to skoro vypadá, že my lidé produkujeme to nejlepší většinou pod velkým tlakem. Jsme jako to hrozno v lisu, čím více utažení, tím více dobré šťávy. Malinko to koresponduje s předvánočním postním časem, kdy když ze svého života alespoň trochu vytlačíme shon, zbytečnost kupy věcí, oblíbenou mnohomluvnost atd. Tak zbylá čirá životní tekutina, která nám bude nalévána Hlavním šenkýřem, pak bude dozajista pitelná (prostě sorta výběr z hroznů). Z šesti slok barokního opusu ochutnejme tu nejvoňavější pátou - "Ó fialo, ó lilium, ó růže má, nynej, vonné konvalium, zahrádko má. Ó loutno má, ó labuť má, můj slavíčku! Nynej, líbezná harfo má, cymbáličku."
Chceš ženu, bohatou a krásnou, jemnou též? Pak moudrost zvol a věz, že lepší nenajdeš.
Vyrostla štíhlá jedlička tam...
8. 12. 2023
https://www.youtube.com/watch?v=IjVar56F44g
Dnes ráno při otevírání kostelíku si nešlo zpívat jinou písničku, než tu co pěl děd Mrazík, když zabezpečoval zimní atmosféru svou mocnou berlou mrazilkou. Posuďte sami. Vycházející slunce se opírá do východní části kostelíku, jehož střecha je kompletně pokryta polevou zmrzlého sněhu, který od slunečních paprsků jiskří a jiskří. Máte chuť si z té gigantické zmrzliny ulíznout. Skleněné výplně památníku jsou kompletně vytapetovány dizajnovými vzory snad přímo z nebeské konstrukční kanceláře. Na vymetené modravé obloze je vidět zhasínající půlměsíc a přítomný zvon zve k rozhoupání. Stromy jsou obaleny jako dámy róbami s kvalitní jinovatkou a připraveny k zaslouženému obdivu. Proto jsem si broukal melodii z filmu, který je ve své kategorii dodnes nepřekonatelný. Ona Mrazíkova píseň se však nenarodila v roce 1964, jako film o Ivánkovi a Nastěnce, ale kupodivu již v zimě roku 1905. Tehdy jeden moskevský agronom (měl již zaseto) Beckmann, když kolem zuřili stávky a revoluce, sedl k piánu a stvořil tento megahit. Jak prosté a návodné, co všechno tvůrčího můžeme dělat v pohnutých dobách. Text pak našel v jednom dětském časopise z roku 1903 a my tak máme po sto dvaceti letech v Horní Lipové po ráno co zpívat. Jak je ten náš svět propojen. Z poslední originální sloky - Těper ty zděs narjadnaja, na prazdnik k nam prišla. I mnogo, mnogo radosti, dětiškam priněsla.
Znám Krásy tvář a jsem si jist, že každý kdo k ní kráčí, čte denně její nový list, ve kterém sny se zračí.
Spanilé z archy holubičky
7. 12. 2023
https://www.youtube.com/watch?v=CEJh6uGkvV4
Tato obrovitá barokní hudební vlna zcela jistě zaplaví naše nitro vědomím, že náš předek Václav Karel Holan Rovenský to před 330 lety řádně uměl. Měl oproti dnešní roztříštěné době jistou výhodu, baroko představovalo poslední ucelený styl, jak architektonický (Santini), výtvarný (Braun), tak hudební (Michna) či literární (Angelus Silesius). Tyto jednotlivé perly společně navázané do barokního náhrdelníku, se třpytí až do našich dnů nebývalým leskem. Uvidíme co za 330 let budou z dnešního hudebního repertoáru nadšeně zpívat naši potomci. Zaposloucháme-li se do dnešního moudrého textu, tak se setkáme s mnohými archaickými slovy, které ale vůbec neruší a svým nepoužíváním, o to více lákají naše uši. Ta slova chtějí být oprášena, jejich obsahy touží být uchopeny. Rád se občas stávám archeologem slov neboť tak nějak tuším, že lingvistickou "Tróju" jsem ještě z dávnověku nevykopal. Pusťme tedy do sebe tu starou velmi hřejivou vlnu, protože zima tohoto věku zdaleka nekončí. Hola Holan. A nakonec nezbytná ukázka - Styďte se betlémští měšťané majíce tak líbezného hosta, vidět že jste špatní dvořané, když se tak k němu chováte sprosta.
Jestlipak víš, kde ze všeho dlí moudrost nejraději, je Dítětem, tak prodlévá, kde jsou i děti její.
Tóny ať nesou zprávu
6. 12. 2023
https://www.youtube.com/watch?v=4hm7-TUGK0M
Dnes na nás čeká jedna znamenitá cizokrajná vánoční píseň, která byla původně písní milostnou, poté opět převedena do sféry duchovní. Prostě vše nádherné, tak nějak dříve či později, je vyzískáno v hudebních církevních "restitucích". Psal se rok 1589 kdy básník Thoinot Arbeau (umělecké jméno jednoho francouzského duchovního) stvořil dílko s názvem Krásko, jež život můj v očích svých vězníš. Patřilo k běžným zvykům té doby, že oblíbené melodie byly zpívány na více textů ať světských či duchovních (jak inspirativní). Proto i tato svůdná melodie dostala další něžná slova, okouzlená Dítětem v jeslích. Francouzský text není špatný, ale přebásněno do češtiny Pavlem Svobodou je to prostě nesmrtelné. Představte si, že tato koleda mě den co den v roce 2021 neustále "věznila", při ranním otevírání kostelíku jsem si ji pravidelně zpíval. A tak mocná síla vánoční mi byla po boku 365 krát v roce. Inu co vzmůžeme proti zamilovanosti. Kupodivu prokázala svou adekvátnost i ve žhavých letních měsících. V našem zpěvníku je uvedena jako třetí i když pro mě představuje jedničku. Ochutnejme z její třetí sloky : "Své duše nechte zpívat, andělé tajemní. Láska, naděje, víra nad spánkem Krále bdí. Hrejte tak akorát, Bůh začal právě spát".
Žít zpěvem nebeským, to značí po zápase, mít bělost lilií v té nejbožštější kráse.
O tannenbaum
5. 12. 2023
https://www.youtube.com/watch?v=KCuJ9Pjcv5g
Tvůj stálý háv, mne stále znovu učí. Tak stálý měl by člověk být a neopouštět , nezradit... Tak to je část třetí sloky původně milostné německé písně, přetavené v roce 1820 do vánoční podoby, kterou u nás známe pod názvem Vždy zelená. Stále zelená barva dřeviny rodu abies nás fascinuje i u kostelíku, kde asi 500 m od něj se takové mocné uskupení jedliček vyskytuje. Jsou opravdu rovné jako jedle, vždyť ani jinak nemohou, věrni svému názvu. Není tedy divu, že jsme do nich my lidé projektovali žádoucí vlastnosti jako je přímost a stálost. Mám za to, že po nich podvědomě toužíme, ale realita ukazuje, že i ta sebepevnější jedle a sebepřímější člověk nutně někdy padnou. Ale v nás přes zklamání, paradoxně stoupá touha po nezničitelné stálosti, a to hledání stability všech stabilit je i náplní adventního času. O Tannenbaum du kannst mir sehr gefallen, v tomto původním znění si tuto píseň nejvýrazněji pamatuji z vynikajícího třicet let starého filmu Stalingrad ( s Karlem Heřmánkem a Danou Vávrovou). Kdy na korbě náklaďáku, zcela promrzlí, jeli zpívající vojáci wehrmachtu stepí, vstříc svému neblahému osudu. Historie nás učí, že cestování ze západu na východ, byť se sebekrásnějšími písněmi na rtech, končí vždy stejně.
Láska je jako smrt, až k mdlobě smysly ruší a mučí srdce mé, ven vyvádí mou duši.
Nebeští kavalérové
4. 12. 2023
https://www.youtube.com/watch?v=T1gVynGmle4
Dnešní píseň je z dalekého světa barokního odkud nám, skrze staletí, na pomoc cválá andělská jízda. Pokud máme rádi Adama Michnu z Otradovic a máme-li chuť a čas si poslechnout všech jedenáct slok tohoto hudebního skvostu, tak neváhejme a otevřeme Loutnu českou, kde ona píseň pod názvem Andělská přátelství je přítomna. Právě před čtrnácti dny (jako by to bylo dnes) jsme slavili podle starého juliánského kalendáře svátek nebeských archandělských mocností. Je potěšující, že nad našimi radostmi i "průšvihy" někdo bdí a je s námi ve společenství, pokud mu to tedy dovolíme. Řecké slovo angelos znamená v překladu posel a vskutku každá naše minuta je doslova poseta různými poselstvími. Interpretujme je dobře, máme na to celý nekončící dobrodružný prosincový čas.
Jen pějte andělé v té písni stojazyčné, ať i s hlasem mým se smísí co je sličné.
Jedu domů po trati
3. 12. 2023
https://www.youtube.com/watch?v=45mbYID0ec4
Jedu přes kopce, za okny padá, padá sníh... Třetí adventní píseň v nás pravděpodobně probouzí touhu vrátit se tam, kde cítíme největší bezpečí, porozumění a ještě něco navíc. Pro mnohé z nás je tímto přístavem domov, ať už se čtyřmi stěnami, či uprostřed lesního ticha nebo uvnitř svého srdce. Zároveň víme jak často se stáváme "bezdomovci", tedy v ten okamžik kdy potřebujeme vejít do bezpečného prostoru, najednou nám k zámku nepasuje žádný klíč. Jsme venku, ulice je toho dne promrzlá, vítr změn je silný a naše spolehlivé teplé prádlo děravé. Je nám zima až do morku kostí. Naše duše začíná být nachlazená drsnou realitou. Přesně v ten okamžik začínáme silně toužit a tak nějak intuitivně víme, že touha je přece zázrak. A najednou jsme v tom těžkém obrovském svazku naštrachali ten správný klíč. Teď už jen ho strčit do "našich " dveří. Ty otevíráme, sedáme si v tichu na židli a na psacím stole pomalu čteme na papíře naše otázky - Nač vlastně čekám? Po čem toužím? Co může můj život naplnit? Co mi schází?
Když duše zákmitem je z nebeského blesku, což k němu neměla by znovu najít stezku?
Tiše a ochotně
2. 12. 2023
https://www.youtube.com/watch?v=Y8GzAZLadbw
Druhé adventní okénko je vzhledem k nadpisu pro vás jistě zcela průhledné. Není u nás známější a zároveň textově nenápadnější vánoční nekoleda, než ta zrozená před šedesáti lety. Ta dvojice tichých a ochotných slov, dnes již tak netáhne, ale v čase usebrání jsou naprosto klíčová. Bez tichosti jsme ve světě pouhými hlučnými hosty, kteří začínají dříve či později jako ryba trochu zapáchat. A ochota to jsou sáňky se kterými se dají s úspěchem sjet mnohé stráně a strázně našich dnů. V dnešní písni zazní také slovo purpura (směs třísek a bylinek), která voní a jejího dýmu, potažmo života, si nikdo nevšímá. Máme doma klasickou plotnu a když v týdnu z řeckého Athosu (něco jako Vatikán) přišla zásilka svící, tak v balíku bylo i půl kila ladanu (voňavé kadidlo) určeného pro kostelík. Tak na tu velmi teplou plotnu jsme to jedno zrnko položili a nastala vůně, kterou měl člověk chuť být obklopen. Tedy obklopme se byť nakrátko tichostí, ochotou a životem, který voní (neboť se rychle mění v dým). Tak nějak bez důvodu.
Tvá růže nezná proč, ta kvete jen a voní, a nedbá nikterak, zda lidé vědí o ní.
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27