Aktuality
Příspěvky
Rovina
29. 1. 2024
Toto slovo nám může asociovat mnohé, kupříkladu terén bez výčnělků, nebo slovní otevřenost, či pěvecký sbor z Hané. S tím třetím jsem se potkal minulou sobotu v Magacíně, kde jeho členové pěli táhlé rovinaté melodie. Vrátilo mě to o deset let zpátky, kdy ještě v nedostavěném kostelíku provizorně uspořádali malý koncert. Nebudu zapírat, byl jsem při tom velmi dojat. Každý z nás pocházíme z nějakého kraje odkud vědomě či nevědomky naši předkové, tedy i my, nasáváme pospolitě génia loci, DNA místa či prostě historii toho společenství. Vše se tak do nás propisuje a při vhodném spouštěči (kupříkladu hudbou) jsme tak nějak čitelnější a autentičtější. Ony pomalé písně z největšího etnografického regionu u nás, aktivovali mé hanácké geny a tak jsme se s panem principálem předběžně domluvili, že v sobotu 24.8. na naší pouti budou přítomni nejen ve skvostných vizuálních krojích, ale hlavně svou podmanivou muzikou. Na rovinu vám tak říkám, že spatřit Rovinu v našich horách bude jistě zážitek. Překlad písní z hanáčtiny do češtiny bude simultánně zajištěn. Debe decke tak dobře belo.
Hudba je má míza, ní se zelenám a kvetu, je nutná jako voda, zdroj růstu a vznětů.
Energie mládí
28. 1. 2024
Je známou věcí, že zralý organismus již nedisponuje takovým elánem a vitalitou. Má své cenné zkušenosti a jistou statičnost, která občas potřebuje vhodné impulsy ročníků později narozených. Přesně to se mi stalo na konci minulého a začátku tohoto roku. Dva mladí lidé, kteří mají vztah k historii a především k dnes nepříliš známé postavě pravoslavného kněze Vladimíra Petřka, uskutečnili svůj energetický výboj směrem k Horní Lipové. Nejprve pár slov k dnes již svatořečenému otci Petřkovi. Ročník 1908, pocházející z početné vlastenecké moravské rodiny, studoval teologii v Srbsku a v roce 1942 byl kaplanem v katedrálním chrámu v Praze. Ano, tam kde byli ukryti výsadkáři, kteří provedli atentát na říšského místodržícího. Jistě jste viděli tři filmy na toto téma a tak víte své, nicméně v nich nebylo takřka nic o úloze jejich pravoslavných ukryvatelů v kryptě. Naše mladá dvojice se rozhodla toto informační vakuum v podvědomí současníků zaplnit. Nechali s požehnáním vladyky Izaiáše napsat (namalovat) ikonu novomučedníka, která se právě teď dotvořuje v Řecku a také sami píší akafist (chvalozpěv) k poctě před pěti lety svatořečeného otce Vladimíra. To vše konají ve svém volném čase a za své finance. Některé postavy z minulosti prostě dokáží promluvit i k moderním lidem tak mocně, že se oni dávají do pohybu. Tento dynamismus se zřetelně projeví i ve středu 8.5. , kdy se tradičně sejdeme v památníku, abychom oslavili Den vítězství. Novou ikonu vysvětí biskup Izaiáš a budeme také sloužit akafist ke sv.novomučedníkovi. Přítomni kromě obvyklých hostů budou také příbuzní otce Petřka a dokonce i biskupa Gorazda, tedy obou obětí nacistické okupace. A protože v tomto roce je pravoslavná Pascha až 5.5. tak vše budeme slavit v tomto mimořádném čase. Od postavení kostelíku v roce 2014 to bude asi nejvýznamnější událost s ním spjatá. Mládí vpřed. Pokud si chcete něco nastudovat dopředu, tak v kostelíku je k přečtení nejlepší český komiks roku 2019 s názvem Článek II., který pojednává o osudech otce Vladimíra v kritickém roce 1942. Je to působivých 138 stran o člověku, který chtěl zastavit zlo.
Víš jak obchází tě zlo každou chvilku, a padneš když dostane se ti na kobylku.
Novoroční inventura
21. 1. 2024
V prvních dnech nového roku se v obchodech tohoto světa konají mnohé inventury a i my si dovolme malou rekapitulaci věcí prošlých. Tato kontrolní myšlenka ke mě dorazila dnes, kdy za jedinečného zimního počasí jsem proti směru hodinových ručiček asi stokrát s holemi v ruce obcházel kostelík. A s každým obkruženým šestiúhelníkem se v mysli objevila postava či událost (spjatá s památníkem), která vystoupila z propasti zapomenutého loňského času. Byl to pro nás rok vskutku bohatý, paradoxně čím větší byla inflace, tím více věcí se uskutečnilo. Pod stříškou visí nový krásně znějící zvon. Naproti vchodu se tyčí tři zasazené vzrostlé třešně a pod nimi majestátný stůl a bytelné odpočivadlo s posezením a stojanem na kola. Vevnitř chrámu na nás hledí působivá nová ikona sv.Nektária a leskne se nové bohoslužebné náčiní. Jsou tam mnohé zajímavé knihy. Tolik přírůstků jako loni snad předtím nikdy nebylo. Akce, které pravidelně lákají své účastníky se již staly tradičními. Za tím vším jsou konkrétní lidé, reálné peníze a hlavně chuť tohoto místa, kterému se jen těžko odolává. "Obávám se", že i letos budeme hojně památník "obohacovat", zatímní lednové nápady roku 2024 tomu napovídají. Co to konkrétně bude se dozvíte v následujících dnech.
Co dáváš světu, tím v duchu bohatneš, vždyť poponesl tě kus k nebi, tam kam chceš.
Dum spiro, spero
4. 1. 2024
Dnešní nadpis je opět latinský. Vím sice, že latinou dneška je angličtina, ale přesto má onen "mrtvý" jazyk i nyní svůj zřetelný zvukomalebný půvab. Naposledy v kostelíku zazněla, tato dříve univerzální řeč 31.12. z úst bývalého pracovníka archivu. Který procítěně pronesl ona tři nadpisová slova. Na ně jsem si vzpomněl dnes v Jeseníku, kdy se u kontejnerů začínají pomalu objevovat odstrojené symboly vánoc. Nahé stromečky, které byly před pár dny v ústředí pozornosti se záhy staly přežilými v čase, který peláší kupředu. Kdeže ty loňské symboly vánoc jsou. Z praktického hlediska tomu rozumím, teplo radiátorů vede neodvratně k padání jehličí a to hospodyňky ničí. Ovšem z hlediska jisté úcty ke slavnostnímu stromku, je ta jednorázovost pro mě trochu problém (spotřebuj a zahoď). V kostelíku jsme ho vyřešili před třemi lety, kdy jsme zakoupili stromek dřevěný, s krásným názvem "Spiro". Je opravdu spirálovitý, ladně jednoduchý a hlavně takřka nesmrtelný. V památníku bude vystaven až do Hromnic, poté srolován do krabice tloušťky 2cm, aby nás v čase dalších vánoc opět ohromil svým návratem. Dum spiro, spero - dokud dýchám, doufám. Svým vitálním dýchacím pojmenováním, se tak "Spiro" přibližuje předobrazu vánočního stromku, kterým je strom života v dalekém Edenu. Tomu, kdo pojí z jeho plodů zabezpečí věčnou existenci. Což je nejtajnější sen nás všech a byl by to jistě dárek všech dárků. A tak si teď tiše dýchám a doufám, že mě napadne, co tam pod tím stromkem, je tak k nesmrtelnému jídlu?
Síť - tou je naděje, ať každý po ní sáhne, což všechny tonoucí, k životu nevytáhne?
Theatrum mundi
2. 1. 2024
Občas člověk mívá pocit, že jeho život je svérázné divadelní představení, v němž země je jeviště a my na něm hrajeme své životní role. Dnes dopoledne kostelík navštívili dva skuteční divadelní činovníci, kteří jsou v Lipové na rekreaci a 31.12. byly součástí večerního kostelíkového dění. Chtěli si připomenout onen předvčerejší hvězdný časostroj, který má na svých ručičkách šestici nápovědných slov - radost, naději, trpělivost, údiv, pokoj a lásku. A tak nám postupně z rozhovoru vyplynulo, že sice hrajeme své role jak nejlépe umíme, avšak někdy zcela vypadneme z našeho konceptu. Potom buď lépe či hůře improvizujeme nebo úpěnlivě čekáme, až se z budky pod či nad jevištěm ozvou spásná nápovědná slova, která nás vrátí do právě hrané člověčí tragikomedie. Není náhodou, že kostelík má ve svém základu šestiúhelník (hexagram). Každá jeho stěna tak vypovídá (napovídá) svými slovy, o jedné ze šesti důležitých lidských vlastností, které když nám budou v náležitém čase pošeptány, tak v závěrečné děkovačce by pro nás mohl zaznít i aplaus. To je skutečné divadlo světa.
Kdo mysl vzácnější má v celém lidském čase, než ten kdo svojí rolí životu najednou poddá se.
Ohňostroj času
1. 1. 2024
Se zábavnou pyrotechnikou jsem nikdy nebyl spřízněn, ovšem pohled na světelné úkazy na obloze, vytvořené lidskou rukou jsou mnohdy fascinující. Včera krátce po páté večerní hodině jsme u kostelíku, na nové vydlážděné ploše, zapálily a na cestu do nenávratna vystrojily novoroční oheň. Byl uložen v decentním železném ohništi a protože svižně vál nadějný jižní vítr, z centra ohniště se pravidelně oddělovaly předlouhé závoje jisker. Jakoby starý rok dohoříval a ještě naposled se chtěl předvést. Kontrast žlutého jiskření na temném pozadí nejposlednější noci byl působivý. Tradičně jsme také v 17.30 v akafistu děkovali Stvořiteli za vše čím nás za oněch letošních 8760 hodin obdařil. Třicítka přítomných vytvořila velmi tiché, modlitební prostředí, ve kterém se pokojně dalo putovat po vyřčených slovech až někam daleko, předaleko, směrem dovnitř a současně nahoru. Čas chvalozpěvu byl poté vystřídán tóny koled a vánočních písní, kterým se také jen tak nechtělo opustit rok 2023. Za deset let co jsou v kostelíku zpívány, se letos jednalo patrně o jejich nejprocítěnější interpretaci. Celým podvečerem nás provázela rudá hvězda času svítící v památníku, která nám symbolicky sdělila své požehnání na rok 2024. Poslyšme a přijměme ho tedy také, včera znělo takto : " Ať žijete každou vteřinu s radostí, ať žijete každou minutu s nadějí, ať žijete každou hodinu s trpělivostí, ať žijete každý den s údivem, ať je váš rok naplněn pokojem a láskou." Tedy, ať v nás tento výše předložený věčný časostroj, tiše přeroste svou krásou, pomíjející silvestrovské ohňostroje.
Mé smysly podemlel ten proud, té krásy síla, ó kéž by duši mou v čase tak sjednotila.
Zajatí válečníci
29. 12. 2023
Jak stojí psáno v dávné knize knih - Spisování knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo. Je to jistě velká pravda, neboť je s podivem, co lze na papíře v současnosti vydávat a z ještě větším údivem, že je možné to i číst. Samozřejmě existují i četné výjimky, mezi které dozajista patří i v tomto roce vydaný titul s názvem Váleční zajatci na Jesenicku v letech 1939-1945. Náš kostelík, který je zároveň i památníkem se jmény zajatých válečníků, tuto publikaci velmi kvituje neboť se jedná zatím o nejucelenější pohled na tuto tématiku. Amatérský historik Roman Janas v ní úročí svou letitou vášeň, zaměřenou na osudy mnohonárodnostní skupiny asi 6000 mužů, kteří v našem regionu prožili své zajetí. Pavel Macháček jako druhý autor, velmi dovedně text přibližuje dnešku a tak je "radostí" ho číst. Na 250 stranách se setkáte s množstvím fotografií, životních příběhů, historických souvislostí v nám tak známých lokalitách Jesenicka. Samozřejmě i jeden výtisk je přítomen k nahlédnutí či zapůjčení v kostelíku. Ovšem milovníci regionu ho jistě budou chtít vlastnit a vlastně se jim ani nedivím. Takže v knihkupectví na náměstí Svobody v Jeseníku vám ho rádi prodají, cena 499 Kč se může na první propočet zdát velká, ale tato investice se vám vyplatí. Získáte tím "zkušenost" šesti let tehdejšího válečného života, což je jistě k nezaplacení. Zajatci vás zcela jistě za/u/jmou.
Svět žízní... Proč má jen číst neúčast v tvé tváři, proč nenapojíš ho jak žena ze Samaří?
Den díkůvzdání
26. 12. 2023
Mnohé národy, v tento pro ně děkovací den vzpomínají na své významné okamžiky, hlavně na velká vítězství, méně již na slavné prohry. Každý jednotlivý člověk je takovým mikronárodem, který má také v roce (v ruce) své velké chvíle, ale samozřejmě i odvrácené okamžiky. Konec prosince je takovým pomyslným dnem díkůvzdání a současně zúčtování se sebou, kdy se snažíme podvojně správně zařadit v nás "položky" má dáti a dal. Tomuto úkonu se snažíme napomoci i v silvestrovském kostelíku 31.12., kdy v 17.30 tradičně konáme chvalozpěv Díku Bohu za vše. Je v něm vskutku obsaženo takřka všechno z lidského života a je dobrým zrcadlem pro ty, kteří se do něj nebojí alespoň po očku podívat. Po jeho skončení jako bonus vložíme několik koled, tak jak to naše hlasivky dovolí. Jste na tuto neděli srdečně zváni. Pokud však chcete konat rekapitulaci 365 položek ve svých účtech, sami doma, tak zkuste k nápomoci šáhnout po anglickém filmu Vánoční koleda z roku 2009. Je skvostně natočen podle předlohy geniálního Charlese Dickense. Pro mě představuje každoroční vnitřní "úklidový" film, který má moc něco v člověku posunout dopředu (alespoň na pár dní). Letos už ho mám za sebou a zatím se stále ještě, ním cítím báječně "osprchovaný", no jako to novorozeňátko. Ruku na srdce, kdo z nás se v tomto roce pořádně nezapotil a neušpinil? PF 2024
Jen nezoufej a zroď se znova v proudu změn a k žití věčnému tak budeš přivtělen.
V jeslích dítě spinká
25. 12. 2023
https://www.youtube.com/watch?v=T3h7wTU7P0s
Tento poetický spirituál máme v našem zpěvníku uveden jako absolutně poslední. Je vlídný a tak nějak zapadá do atmosféry vánočního času. Včera jsme poprvé (kromě kovidové výluky) na štědrý den nezpívali v kostelíku koledy. Začátkem adventu jsme totiž onemocněli právě tímto novodobým virovým vynálezem, což konzervativním lidem nedělá příliš dobře. Lehce to postihlo hlasivky a tak jsme je raději šetřili pro budoucnost. Přesto jsme však zpěvně příliš neodolali. Kolem poledního totiž nastala u památníku zvláštní situace, hvězdář by řekl konjunkce. Protli se tam ne Jupiter s Venuší, zastíněné Marsem, ale nahodile projektant kostelíku pan Kaněk s chotí, stavitel téhož pan Ambrozy s potomstvem a zadavatelé objektu ze spolku Kostelík v horách. To se vlastně takhle souběžně nikdy v historii nepodařilo. Zvonili jsme na počest nově Narozeného a pochopitelně nakonec i velmi málo zpívali. Pokud sledujete tyto stránky od počátku prosince, tak jste měli možnost si přezpívat celý náš zpěvník doby vánoční a ještě něco navíc. Určitě jste tím vykonali velkou věc, neboť člověk co zpívá, tak ten se dvakrát modlí. A v těchto melodiích je možno dále pokračovat, nejen do Tří králů, nejen do Hromnic, kdy se dříve uzavíralo toto slavnostní období. Ale pokud se do nějaké skladby "zamilujete", tak není síla, která by vám mohla bránit ve zpěvu kdykoliv v roce. Ve známé písni ze 70.let se pělo "Jednou v roce, na vánoce...", ale mám za to, že by to bylo málo, mít vánoce jenom jednou. Vánoce totiž nejsou ani tak datumem v kalendáři, jako spíš životním postojem, který je otevřený všemu podivuhodnému, co přesahuje náš horizont. Potom jsou k přihodění častější velmi nečekané konjunkce našich planet s ostatními souputníky v hořce-mléčné dráze, ve které se všichni nacházíme. Děkuji také poetovi s krásným jménem Angelus Silesius, který nás svými slezskými verši andělsky zásobuje.
Byť Kristus v Betlémě se tisíckráte zrodil, jsi v sobě ztracen dokud se i v tobě nenarodil.
Aj dnes v Betlémě
24. 12. 2023
https://www.youtube.com/watch?v=P_WBKvw0ALE
Tak dnes se bude opakovat, tak jako už po dvou tisící, záznam divu spojení dvou potenciálů, lidského a božského do jednoho. Výsledkem je narozené Dítě, ke kterému, když si najdeme vztah, tak to pomíjivé v nás se postupně proměňuje na to "nerezivějící" věčné. To je podstata vánoc, můžeme je sice různě nařeďovat a nálepkovat čímkoliv, ale toto je grunt. Dnešní koleda je z moravské části Ostravy a kdysi byla jako jedna z prvních, která mě uchvátila. Její refrén začíná slovy "Kristus se zrodil, nás osvobodil..." a staví před nás svobodu, jako možnost volby. Té jsme vystaveni každou chvíli, jako třeba - mám si koupit to či ono, mám říci co si skutečně myslím... za ta rozhodnutí však musíme vždy "zaplatit". Naše doba je zatím v celku jistě svobodnější než dřívější, a přece má z této svobody člověk tak malou radost. Možná je to tím, že ji nezakoušíme zevnitř, ony totiž ty vlády, peníze, dárky a ostatní cingrlátka jsou něco jak make-up, na chvíli něco překryjí. Ale my bychom nechtěli jen překrýt naše strachy, malosti, úzkosti, blbosti, nýbrž je nějak "přepodstatnit". Je jisté, že se jich nezbavíme, ale co můžeme je to, svěřit je zkušenému "internistovi", který je špičkový odborník na lidskou svobodu. Pokud se dnes budeme u štedrovečerního stolu modlit "očenáš" jehož autorem je dnes narozený, tak v jeho prostřední části je pro nás vsunut báječný recept. Ta slova k ochutnání svobody zní "buď vůle Tvá". Dá se podle něj vařit v podstatě neustále. Přeji vám dnes dobrou a Božskou chuť.
Ten sám je věčností, kdo svobodně dlí v čase a jako Dítě s ním, on s Božstvím objímá se.
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27