Jdi na obsah Jdi na menu
 


Aktuality

Příspěvky

Výčitky svědomí

12. 1. 2018

Tak mě dohnaly výčitky svědomí. Asi na začátku roku běžím nějak pomaleji nebo co jiného, ale vzhledem k tomu, že v roce 2017 bylo příspěvků na našich stránkách pomálu, tak to chci letos napravit. Vždy od srpna každoročně visí nad všemi čtyřmi dveřmi kostelíku slavnostní výzdoba. Je připravována ke chrámovému svátku ( Proměnění Páně, 19.8. ) a je takovým připomenutím krásy přírodních produktů naší vlasti. Tyto naturální produkty jsou v červenci uchopovány a přetavovány k vyšším věcem tvořivou rukou členky našeho spolku, Věry Šustrové. Z Hané si přiveze obilé, z vyšších poloh len a další ingredience a ponoří se do alchymistické tvorby, která nakonec umístěná nad vchodové kříže hlásá krásu. Opravdu ty loňské věnce, které se nad míru povedly, jsou letos stále na svém místě. Bylo mi líto je sundat a ani mohutné vichry, ani ptactvo nebeské se jich nedotkly. Ovšem jsou tam už pouze tři. Čekáte tedy kriminální zápletku se zločinným pozadím? Na podzim jsem měl jednodenní kontrolu svých nadřízených a po běžné administrativní agendě se ostravští revizoři chtěli podívat na kostelík. Prohlédli si ho a zrak nejvýše postaveného účtujícího se v dlouhém zadumání zaměřil na obilný věnec nad vchodem. Nemusím tedy příliš zdůrazňovat, že kontrola dopadla na výtečnou a Ostravu po právu zdobí výtvor vysoké slezské kultury. Toť krása malého ve velkém.     

 

Nehmotné vize pro rok 2018

10. 1. 2018

Napadne nás, je-li něco nehmotného, tak to snad ani neexistuje. Ale vzpomeňme na slova písně z filmu Ať žijí duchové, "neexistuje, i když tady je, duch neexistuje..." Génius loci, tedy duch místa, který vyvěrá přímo ve středu kostelíku nás stále tiše ponouká k realizaci nehmotných myšlenek. Kupříkladu nám loni poradil, abychom dali na mramorový kříž v centru památníku trnovou korunu vytvořenou z ostnatého drátu (jako památku na zajatecké tábory). Do kovového věnce jsou takřka neznatelně vetkány rudé korálky jako znamení prolité krve. V této souvislosti se nám tedy může reálně zdát, že není nic praktičtějšího než dobrá teorie. Že neuhodnete z kolika metrů ostrého ostnáče je výsledný korpus utvořen? A kolik skutečné krve bylo při jeho neskutečně komplikované tvorbě prolito. Co neviditelně-realistického tedy plánujeme pro letošek? Březen - vynášení smrtky, duben - velikonoční zpívání, květen - oslavy konce války, srpen - pouť ke svátku Proměnění, září - svatováclavské zpívání, listopad - den válečných veteránů, prosinec - vánoční zpívání. Přesné termíny vám budou s předstihem včas oznámeny.   

 

Vize v roce 2018

9. 1. 2018

Slovo vize je odvozeno od vidět a značí ponor do věcí budoucích. Pokusme se tedy s kostelíkem vnořit do futuristické řeky s názvem 2018. Vize první - jeden dobrý dárce nám chce darovat zvon a tudíž je třeba postavit zvoničku. Vybetonovaný čtverec je na ni již připraven a tak doufám, že najdeme i návrh jejího vzhledu, peníze a kvalitní řemeslníky. Snad tím zrealizujeme slova písně jednoho českého slavíka Už z hor zní zvon...  Vize druhá - tůňka u kostelíku je líhništěm neutuchajícího života a hostí množství živočichů a rostlin, ale nějak nám začíná zarůstat řasami. Snad si s tím matka příroda poradí, ale my netrpěliví otcové ji v tom chceme pomoci. Rádi bychom napojili tůň trochou vody z blízkého potoka a  tím ji dodali žádoucí kyslíkové živiny. Při té příležitosti také poprosíme našeho dvorního architekta pana Kaňka o návrh baptisteria(křtitelnice) umístěného před tůňí. Vize třetí - máme již podklady od CHKO na informační panel o rostlinstvu a živočišstvu v okolí tůně a také naše informační podklady prezentující kostelík. Spojíme to dohromady a pan Neuwirth doufáme vytvoří působivý panel či panely umístěné u cesty. Vize čtvrtá - byl nám darován milou paní z Domu u Markétky, historický opracovaný mramorový blok, který by měl u kostelíku vytvořit stůl (mensu) a dát u laviček prostor ke stolování. Tolik hmotné vize a příště zkusíme načrtnout skicu těch vizí nehmotných.  

 

Co se v kostelíku děje, když se nic neděje

8. 1. 2018

Také vás napadlo jak to vypadá v kostelíku, když se v něm nepořádají větší akce. Takže ráno po kuropění se kostelík odemkne, zhasí se tam svíce, která v něm hoří celou noc a zapálí se denní svíce. Takřka stále v něm něco září. Aktuálně je-li sníh tak kovové oklady ikon zrcadlí bělobu padlého sněhu. Je tedy odemčeno a podle situace se trousí turisté a návštěvníci. V letních měsících od května do listopadu sloužíme odpoledne ve všední dny akafisty (to jsou asi půlhodinové modlitby na rozličná témata) a jednou týdně sv.liturgii. Taktéž v létě zhruba na měsíc se scházíme s dětmi na přívesnickém minitáboře, kde probíráme velké postavy biblické historie, zpíváme, řešíme logické záhady a podobně. Loni jsme sehráli i divadelní kus o jedné schopné dívce jménem Ester. To vše v kostelíku. A pak přichází večer, zapaluje se večerní svíce a někdy kolem 21.00 přichází takřka denně tajemná paní z Dolní Lipové, má to k nám nahoru asi 2,5 kilometru. Zapálí si svoji svíčku posedí, rozjímá a modlí se. Praktikuje to už asi skoro 2 roky, kdy denně ujde svých 5 kilometrů což vynásobeno dává dohromady přes 3000 našlapaných km. Mohla jít s touto délkou do Compostelly, ale zdá se že lze chodit i do Horní Lipové. Klobouk dolů. Samozřejmě také v kostelíku křtíme, loni to bylo 6 nových pravoslavných a jedna řecko-nicaragujská svatba. Po 22.00 se kostelík zamyká a je určen pro výmluvné mlčení vnitřního prostoru. To je takřka vše, když se v kostelíku nic neděje. 

 

Nedávné vánoční zpívání

8. 1. 2018

Takřka každý "normální" člověk je na štědrý den a silvestr doma. Nicméně čest stovce výjimek, která přišla v tyto dny na vánoční notování do kostelíku. 24.12. je datum, které stále ještě působí na naši mysl jako magnet. Přitahuje do sebe vzpomínky na dětské dárky, domácí přípravy a snad ještě něco navíc. To něco navíc se snažíme zprostředkovávat při našich akcích v našem lipovském "šestiúhelníku". Na rozdíl od toho bermudského geometrického útvaru se zatím u nás ještě nikdo neztratil, spíše doufáme v opak. Kostelík zněl písněmi ze zpěvníku, které někteří pějí již třetím rokem a tak jsou v podezření, že zpívají po paměti. Což se ukázalo naplno 31.12. kdy večerní prostor ozařovala jen blikavá světýlka svící a tak mnohým sloužila jen vlastní paměť. Jednotlivé koledy byly prokládány jak vánočním slovem, tak svařeným vínem. Je to ideální výstuž našich hlasů, neboť stejně jako loni se odezpívalo všechno z nabízených písňových pokrmů. Kdo nevěří, že melodie může zasytit, tak ať zví, že po takřka dvouhodinové akustické hostině jsme byli hojně naplněni.       

 

Váleční veteráni 2017

8. 1. 2018

Minulost není učitelka, ale dozorkyně, která nemilosrdně trestá naše prohřešky. To je motem a důvodem našeho historického ponoru do časů dávných. 11.11. v 11 hodin 11 minut jsme opravdu stáli jako jeden muž (a několik krásných žen) před památníkem obětem válek v Horní Lipové. Foukalo, lehce padal sníh a tak nikdo nepochyboval, že je svátek sv.Martina a zároveň den válečných veteránů. Biskup Izaiáš majestátně odsloužil panychidu, Zdeněk Korčián krásně četl hrůzné vzpomínky na zajatecký tábor a poezie válečných veršů spolu s hymnou nemohla nikoho nechat chladným. Po hodině u památníku jsme sešli dolů k Magacíně, která nás svou teplou náručí objímala ještě další dvě hodiny. Hostina skládající se z přinesených pokrmů místních kuchařek (jak je ta slezská gastronomie pestrá) a mimořádné svatomartinské víno spolu s francouzským ciderem nasytila a napojila šedesátku přítomných uctívačů historie. Takže si spokojení můžeme lépe domyslet, že velká historie přichází k malému člověku přestrojená za jeho život.  

 

Resty roku 2017

8. 1. 2018

Bilancování je slovo, které patří na úvod nového roku a proto se vraťme do některých okamžiků toho prošlého. Jeho vrcholem byla snad májová oslava dne vítězství, kdy se na lesním hřbitůvku v Domašově, sešla velmi pestrá společnost. Pracovníci ambasád a generálních konzulátů, příznivci nedávné historie v uniformách, spisovatel z východní země, biskup šumperský s duchovenstvem, vojenský kaplan, ale také "obyčejní" lidé. Vznikl velice zajímavý koktejl se složkami, které se běžně nesetkávají a které daly vzniknout jedinečné atmosféře jarního dne. Již samotná cesta lesem byla pro mnohé poutí v tichu a přípravou k panychidě za zesnulé sloužené na překrásném místě vprostřed bukového lesa. Ona bohoslužba je výrazem vděčnosti, která nese lidský život k smysluplné věčnosti. Je padesát zúčastněných hodně nebo málo? Nevím. Ale přítomnost mladých lidí dává naději, že snad za padesát let v květnu 2067 nebude u hřbitůvku pusto. Následné posezení v lovecké chatě spojené s besedou s ruským spisovatelem A.Varlamovem mělo ráz družného víření okolo kultury, historie a politiky. Následně o naší akci psal na celou stránku týdeník Pražský expres a tak snad v hlavním městě si nemyslí něco o liškách, které na Jesenicku dávají dobrou noc. 

 

Zpěvy doby vánoční 2017

15. 12. 2017

Je mi ctí opět vás pozvat na konci roku do kostelíkového šestiúhelníku na zpěv koled a vánočních písní. Tentokráte se bude jednat o dvojí zpívání a oba termíny jsou v časech velmi "frekventovaných". První se uskuteční v neděli 24.12. v 11.00 (dopoledne), kdy vrcholí štědrovečerní přípravy, ale snad právě proto je dobré si na hodinku odskočit a nadýchat se čerstvého vzduchu při zpěvu. Druhý termín je ještě více "šibeniční". Jedná se o silvestrovský večer 31.12., kdy nejprve v 17.00 poděkujeme za vše dobré i jiné v roce 2017 a potom v 17.30 se znovu ponoříme do společných zpěvů. Kostelík bývá v oba dny průběžně temperován, svařené víno zvýší teplotní komfort na maximum a souzvuk tónů nás přenese do krajiny našeho dětství. Každý příchozí si odnese vánoční přání vyrobené opět s velkým citem dětmi z místní školy pod vedením paní učitelky Šustrové. Věru skoro se chce trochu parafrázovat pravdivá slova písničkáře J.Nohavici - pokud se zpívá (vánoční píseň), tak ještě se neumřelo!    

 

POZVÁNKA NA DEN VÁLEČNÝCH VETERÁNŮ 2017

6. 11. 2017

Rok se s rokem sešel a je tu opět magické datum 11.11. a tedy připomínka válečných obětí a veteránů. Tentokráte toto datum padlo na sobotu a tak si tedy můžeme dovolit luxus slavit ho jako v Británii přesně v 11 hodin a 11 minut. V onu sobotu bude tedy u památníku přítomno osm jedniček, zatím blíže neurčený počet přítomných, dále jeden biskup a jeden kněz. Budeme sloužit panychidu za zesnulé, opět číst z dramatických osudů jednoho válečného zajatce, recitovat poezii, střílet čestnou salvu a zpívat hymnu. Poté se přesuneme tentokráte do Magacíny u Kovárny, kde z přinesených pokrmů místních hospodyněk, upečené husy a prvního sv.martinského vína vytvoříme hostinu a tradiční sousedskou sešlost. Zkusme tedy ve volný sobotní den, v čase kolem poledne udělat něco pro sebe i pro naše bojující předky.  

 

Slavný májový den

7. 5. 2017

Květen má většina čtyřicátníků a výše stále ještě ve své mysli zakódovaný jako měsíc, kdy skončila 2.světová válka. A je to dobře, že skončila a že to máme v hlavě zapsáno. Zapomínání totiž jak víme z vlastní individuální zkušenosti je věc bolestná, nejinak je to i na skupinové úrovni. Jedna taková nezapomínající skupina se sejde v sobotu 13.května u penzionu Richard ( Domašov 151), aby odsud v 10.00 vyšla k nedalekému lesnímu hřbitovu válečných zajatců v Borku. Zde bude biskup Izaiáš sloužit panychidu za zesnulé vojáky (spolu s vojenským kaplanem AČR), generální konzul Ruska pronese projev, položíme věnce a svým úsilím se můžeme přiblížit k naplnění pojmu pieta. Poté společným stolováním ( ve 12.00 v penzionu Richard) stmelíme svazek zúčastněných a od 13.00 s ruským spisovatelem Alexejem Varlamovem budeme diskutovat k tématice válek a revolucí 20.století. Po skončení rozpravy se přesuneme do České vsi do muzea válečných zajatců, kde zakončíme májový den ve společnosti pana Janase. Není toho mnoho co můžeme z pocitu vděčnosti udělat pro vojáky po třičtvrtě století, ale snad to bude stačit. Jistěže jste v tento šťastný třináctý den také srdečně zváni.