Aktuality
Příspěvky
O tannenbaum
5. 12. 2023
https://www.youtube.com/watch?v=KCuJ9Pjcv5g
Tvůj stálý háv, mne stále znovu učí. Tak stálý měl by člověk být a neopouštět , nezradit... Tak to je část třetí sloky původně milostné německé písně, přetavené v roce 1820 do vánoční podoby, kterou u nás známe pod názvem Vždy zelená. Stále zelená barva dřeviny rodu abies nás fascinuje i u kostelíku, kde asi 500 m od něj se takové mocné uskupení jedliček vyskytuje. Jsou opravdu rovné jako jedle, vždyť ani jinak nemohou, věrni svému názvu. Není tedy divu, že jsme do nich my lidé projektovali žádoucí vlastnosti jako je přímost a stálost. Mám za to, že po nich podvědomě toužíme, ale realita ukazuje, že i ta sebepevnější jedle a sebepřímější člověk nutně někdy padnou. Ale v nás přes zklamání, paradoxně stoupá touha po nezničitelné stálosti, a to hledání stability všech stabilit je i náplní adventního času. O Tannenbaum du kannst mir sehr gefallen, v tomto původním znění si tuto píseň nejvýrazněji pamatuji z vynikajícího třicet let starého filmu Stalingrad ( s Karlem Heřmánkem a Danou Vávrovou). Kdy na korbě náklaďáku, zcela promrzlí, jeli zpívající vojáci wehrmachtu stepí, vstříc svému neblahému osudu. Historie nás učí, že cestování ze západu na východ, byť se sebekrásnějšími písněmi na rtech, končí vždy stejně.
Láska je jako smrt, až k mdlobě smysly ruší a mučí srdce mé, ven vyvádí mou duši.
Nebeští kavalérové
4. 12. 2023
https://www.youtube.com/watch?v=T1gVynGmle4
Dnešní píseň je z dalekého světa barokního odkud nám, skrze staletí, na pomoc cválá andělská jízda. Pokud máme rádi Adama Michnu z Otradovic a máme-li chuť a čas si poslechnout všech jedenáct slok tohoto hudebního skvostu, tak neváhejme a otevřeme Loutnu českou, kde ona píseň pod názvem Andělská přátelství je přítomna. Právě před čtrnácti dny (jako by to bylo dnes) jsme slavili podle starého juliánského kalendáře svátek nebeských archandělských mocností. Je potěšující, že nad našimi radostmi i "průšvihy" někdo bdí a je s námi ve společenství, pokud mu to tedy dovolíme. Řecké slovo angelos znamená v překladu posel a vskutku každá naše minuta je doslova poseta různými poselstvími. Interpretujme je dobře, máme na to celý nekončící dobrodružný prosincový čas.
Jen pějte andělé v té písni stojazyčné, ať i s hlasem mým se smísí co je sličné.
Jedu domů po trati
3. 12. 2023
https://www.youtube.com/watch?v=45mbYID0ec4
Jedu přes kopce, za okny padá, padá sníh... Třetí adventní píseň v nás pravděpodobně probouzí touhu vrátit se tam, kde cítíme největší bezpečí, porozumění a ještě něco navíc. Pro mnohé z nás je tímto přístavem domov, ať už se čtyřmi stěnami, či uprostřed lesního ticha nebo uvnitř svého srdce. Zároveň víme jak často se stáváme "bezdomovci", tedy v ten okamžik kdy potřebujeme vejít do bezpečného prostoru, najednou nám k zámku nepasuje žádný klíč. Jsme venku, ulice je toho dne promrzlá, vítr změn je silný a naše spolehlivé teplé prádlo děravé. Je nám zima až do morku kostí. Naše duše začíná být nachlazená drsnou realitou. Přesně v ten okamžik začínáme silně toužit a tak nějak intuitivně víme, že touha je přece zázrak. A najednou jsme v tom těžkém obrovském svazku naštrachali ten správný klíč. Teď už jen ho strčit do "našich " dveří. Ty otevíráme, sedáme si v tichu na židli a na psacím stole pomalu čteme na papíře naše otázky - Nač vlastně čekám? Po čem toužím? Co může můj život naplnit? Co mi schází?
Když duše zákmitem je z nebeského blesku, což k němu neměla by znovu najít stezku?
Tiše a ochotně
2. 12. 2023
https://www.youtube.com/watch?v=Y8GzAZLadbw
Druhé adventní okénko je vzhledem k nadpisu pro vás jistě zcela průhledné. Není u nás známější a zároveň textově nenápadnější vánoční nekoleda, než ta zrozená před šedesáti lety. Ta dvojice tichých a ochotných slov, dnes již tak netáhne, ale v čase usebrání jsou naprosto klíčová. Bez tichosti jsme ve světě pouhými hlučnými hosty, kteří začínají dříve či později jako ryba trochu zapáchat. A ochota to jsou sáňky se kterými se dají s úspěchem sjet mnohé stráně a strázně našich dnů. V dnešní písni zazní také slovo purpura (směs třísek a bylinek), která voní a jejího dýmu, potažmo života, si nikdo nevšímá. Máme doma klasickou plotnu a když v týdnu z řeckého Athosu (něco jako Vatikán) přišla zásilka svící, tak v balíku bylo i půl kila ladanu (voňavé kadidlo) určeného pro kostelík. Tak na tu velmi teplou plotnu jsme to jedno zrnko položili a nastala vůně, kterou měl člověk chuť být obklopen. Tedy obklopme se byť nakrátko tichostí, ochotou a životem, který voní (neboť se rychle mění v dým). Tak nějak bez důvodu.
Tvá růže nezná proč, ta kvete jen a voní, a nedbá nikterak, zda lidé vědí o ní.
Je prosinec
1. 12. 2023
https://www.youtube.com/watch?v=tC53v_E9WWU
Když rozbalíte výše uvedený jůtůb adventní balíček, tak na vás dýchne dnešní první prosinec v celé své nádheře. V oné písni, kterou při našich vánočních zpěvech v kostelíku pějeme většinou jako finální, je totiž vyjádřena esence těchto dní. Spí bílá zahrada, mráz řeku opřádá, promrzlé uši, to vše je letos překvapivě brzy tady. Tedy zpívejme ji, vezměme pána či paní a bílou plání vyjděme si do lesa na jmelí. Prvního prosince nám více netřeba než těchto vele jednoduchých věcí. V kostelíku naleznete Zpěvník doby vánoční a v něm je tato geniální píseň dua Uhlíř a Svěrák uvedena jako předposlední.
Vstaň zmrzlý člověče, v té písni se rozběhneš, jsi mrtev navěky, když v ní teď nevstaneš.
Dvacet čtyři
24. 11. 2023
Některé číslovky jsou v naší vlasti populárnější než jiné. Stačí kupříkladu jmenovat devítku, dvacet jedničku, dvacet čtverku či dvacet osmičku... Jistě si hravě dosadíte jejich dějinný ekvivalent. Avšak ona dvacet čtverka, tak nějak ční z hromady památných čísel nejvýše. Je to dáno tím, že se v ní nacházejí většinou ty naše nejlepší vzpomínky. Mám samozřejmě na mysli 24.12. a tedy Štědrý den, okamžik, kdy i ateista si není jist, zda ten "ježíšek" co nosí dárky, je jenom bájná bytost. O to více tiše jásá člověk, který u hromady dárků pod stromečkem vidí tajemnou ruku, která mu servíruje ještě něco neviditelného navíc. Ano přesně za měsíc začnou vánoce a dle kostelíkové tradice, jsme dnes zapálili první hvězdu visící na kříži uvnitř památníku. Hvězdy mají totiž velkou přitažlivost, ty astronomické vidíme na lákavé obloze a probouzejí v nás notnou porci představivosti. Co se na nich třeba odehrává? V té kostelíkové pěticípé je umístěna čajová svíčka, která hoří asi čtyři hodiny a tím trochu přitahuje naši pozornost k velkým věcem, které se odehrály před více než dvěma tisícovkami let v daleké a přece tak blízké Palestině. Přeji všem kdo pozvedají své oči vzhůru, aby se nebály vidět a prokoukli přes mléčnou dráhu, dál a dál až tam, kam se odváží.
Nám často pomůže, když člověk hvězdy chválí, ten okamžik ho povznese, až nad ně do té dáli
První bílý sníh
22. 11. 2023
Dnešní den se stal svědkem nejen prvního trvanlivější sněhu u památníku, ale také bohoslužby k dnešnímu svátku sv.Nektária Eginského jemuž je náš kostelík zasvěcen. Byl to (je to) velký přímluvce při různých onemocněních, především pak onkologických. A při dnešní službě mi přišla do mysli (odkudpak?) myšlenka, proč více nevyužívat jeho služeb. Zvláště při současném pnutí v našem zdravotnictví, by jeho léčitelské schopnosti mohli výrazně pomoci již tak přetíženým doktorům. On je totiž velký uzdravovatel (podobně jako sv.Mikuláš) nejen těla, ale i duše. Co tedy můžete udělat? Každou středu se modlíme jeho Akafist k uzdravení nemocných a tak kdykoliv můžete, vhoďte jména potřebných v kostelíku do pokladničky, my je vylovíme a promodlíme. Pokud jste z dáli, tak totéž můžete uskutečnit pomocí mailu kratochvila.libor@seznam.cz Tedy dnešní první sníh přinesl zároveň i první počin nově založené Nektáriovy všeobecné modlitební služby (NVMS).
Já toužím ze srdce, ty nemoci co hostím , vypsat na světlo, kde zbělí nevinností.
Prosba o pomoc
14. 11. 2023
Milí čtenáři našich webových stránek a hlavně účastníci sobotního Dne válečných veteránů. Obracím se na vás s výzvou neboť nám vypadla naše kmenová fotografka a tak nemáme od památníku ani z Magacíny žádné fotografie. Pokud jste fotili, tak vás prosím o přeposlání několika nejzdařilejších záběrů na mailovou adresu kratochvila.libor@seznam.cz Pokud máte i další fotky ze svěcení zvonu 28.9., či z pouti 26.8. nebo ze dne osvobození 6.5., tak je rádi přijmeme. Předem velmi děkuji a vážím si zaslaného, protože sám nefotografuji a tudíž na to i nemyslím.
Jídelní lístek
14. 11. 2023
Naše setkávání dne 11.11. mívají i zcela nepominutelný rozměr pokrmový, chcete-li gastronomický. Je to dáno především datem v kalendáři, který říká že tento den je sv. Martina a k němu ta husa a víno přece patří. Zásadní jídelní idea toho dne v Horní Lipové je taková, že každý kdo může, na setkání přinese něco svého dobrého. Jako všechny nosné ideje i tato se v praxi rodí trochu složitěji. Mezi příchozími na akci jsou v podstatě dvě skupiny. Ta první, nazveme ji "výrobci" ve svém volnu a za své finance vyprodukuje dobroty pro společný stůl. Je třeba říci, že jsou ve velké menšině. Pak jsou tu ti druzí, ty můžeme nazvat "opatrnými", kteří z vrozené rozvážnosti přinesou pouze sebe (což samozřejmě není vůbec málo). Také je tu i podskupina té druhé, která jak jsem si v sobotu všiml, si naloží na talířek pro jistotu co nejvíce z nabízeného, ale potom to ani nedojí (můžeme je tedy nazvat krásným slovem dojiči). Přes všechny tyto drobné úskalí, ale máme v Magacíně vždy co jíst a co pít. Jak zázračná je to místnost. Vím, že s tímto sociologickým rozčleněním naší populace nic neudělám. Proto se raduji, že paní recitátorka z Vinckova kafé přišla s novinkou. U krásně nazdobených mis s chlebíčky s dančím salámem, které vytvořil její manžel, dala popisek co je přítomno na míse a od koho to pochází. Výborný nápad, co kdybychom to zkusili i příští rok. A tak tedy, ti z vás co mohou něco donést (samozřejmě vím že to vždy nejde), dejte ke svému výrobku malou cedulku se složením a se jménem výrobce. Nemáme se přece za co stydět.
Ó lidé naučme se od polního kvítí, vždy štědře rozsévat a přitom krásní býti.
11+11+11+11=65
12. 11. 2023
Doufám, že se vám ten početní úkon v nadpise nezdá. Jistě jste to spočítali správně, nicméně ne aritmeticky, ale fakticky v sobotu správný to výsledek byl. Právě tolik se nás včera před památníkem, 11.listopadu v 11 hodin a 11 minut sešlo. A nebyla to lecjaká sešlost. Pravda nebyli jsme přímo mladí, ale průměr přítomných byl tak kolem padesátky, nejmladší dívce bylo patnáct a nejstaršímu 84 let. Hodnostně to bylo od praporčíka po plukovníka, z hlediska pohlaví to krásnější mírně vítězilo. Dosti však sociologie. Kdyby někdo chtěl vytvořit krásnější listopadový Den veteránů, tak by musel mít velkou fantazii. Vůbec snad poprvé za ta léta nefoukalo, dále svítilo slunce, takže pan starosta mohl přijít pouze v obleku a k památníku položit překrásnou kytici. Tolik vojáků v uniformách také nepamatuji, vypadalo to skoro jako při malé mobilizaci. Biskup Izaiáš svojí slovenštinou krásně odsloužil panychidu, po níž paní Manů na dvakráte poezií zjemnila hrůzy války. Také jsme četli z českého románu všech románů, tedy z Osudů dobrého vojáka Švejka, konkrétně jak si c.k.voják chtěl vyzkoušet, zda mu padne ruská uniforma a jak z toho málem přišel o život. Salva javornických ostrostřelců byla bezchybná a po ní jsme se odebrali do Magacíny, kde nás přivítal její majitel a donátor dobrých věcí Josef Sekula. Ve vytopeném prostoru, který jsme celý zaplnili se již nesly libé tóny country music (tedy v pravdě venkovské hudby) skupiny Náwrat. Zde jsme v sousedských družných rozhovorech setrvali až k půl třetí. Den se vydařil, vlčí máky hořeli na našich hrudích a my jsme si každý z tohoto dne nabrali co hrdlo a srdce ráčilo.
Ber co den dá a věř, že v malém velké máš, je zlatem v pytli to, co za nic pokládáš.
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28