Aktuality
Příspěvky
Cesta ze sta
16. 1. 2022
Každý den se vydáváme na stovky různorodých denních cest, tu za povinnostmi, ondy za radostmi a někdy se tyto dvě cesty spojí. Tu pak zažíváme velké souznění s veškerenstvem i když se tento div neděje zas až tak často. V sobotu se toto dělo v rámci tradiční Tříkrálové sbírky. Tentokráte jsme nešli koledovat jako obvykle již 1.ledna dopoledne, ale až 15.1.,tedy den před ukončením této celorepublikové akce. Nelitovali jsme. Počasí bylo slunečné a tak jsme lehkým tanečním krokem, zcela oproštěni od tíhy povinnosti vysbírat co nejvíce, začali spíše než peněžní úlovky počítat setkání s lidmi. A bylo jich nečekaných, tu dvojice turistů obdržela posvěcenou křídu, neboť k nim domů se králové nedostali. Tu jsme vyslechli barvité líčení osudů kohouta hrdiny, které byl odnesen velkou vodou a za týden si našel cestu zpět, aby byl zanedlouho zdáven liškou, avšak nečekaně vstal ze skoro mrtvých. Tu jsme byli na pastvě svědky vyhrávání třem králů ze zbrusu nové fujary (zněla neuvěřitelně autenticky a biblicky). Tu nám dobrá rodina štědře inflačními papírovými bankovkami vystlala pokladničku, ačkoliv již její členové jednotlivě předtím darovali ve svých kostelích. Tu nám rodinka nenadaná v tom okamžiku velkou hotovostí, začala snášet naturálie ve voňavých podobách tekutých i pevných. A nakonec nás jedna rodinka, již po třech hodinách uchozené, usadila ve své zimní zahradě a posléze odvezla domů autem. Takových podobných situací bylo v sobotu přehršel. A to jsme prosím ten den začínali kovově pouhou pětikorunou (dárkyně asi cizinka neznalá místních obyčejů) a končili padesáti korunou (podnikatelky, která byla tak chudá, že víc neměla), ale přesto jsme nakonec měli v kasičce přeplněno papírovými platidly. Avšak zisk v podobě nádherných a radostných setkání s lidmi je nade všechny poklady světa. Ten den jsem se o tom definitivně přesvědčil.
Co křiku o dobru, co řečí o něm znám, leč dobro nejvyšší je skutek, přísahám.
Jak je to správně?
14. 1. 2022
Údiv je vlastnost, která má svoji velkou důležitost. Kdybychom ji neměli, tak po pár dnech na tomto světě, kdy všechno podstatné už jsme viděli, by se nám každodennost stala opakující se nudou. Zase ty samé krásy přírody, ta zasmušilost úchvatnosti lidských jedinců či unavující nepřebernost množství fenomenálních českých slovních spojení. Strašný by byl náš život s tímto neúdivem, že? Naopak s údivem to mohou být pravidelné exploze podivuhodna a čarokrásna. Dnes jsem takovou malou explozičku zažil. V odpoledních hodinách, při příchodu do kostelíku jsem si všiml úplně jiného otevřeného okna než jsem ráno sám otvíral. Odpovědnost jsem svalil na své stáří a roztržitost, ale při pohledu na stromeček, či lépe řečeno pod něj, jsem zjistil že někdo zde "řádil". Onen pachatel-dárce, zanechal vedle betléma obraz s vánoční tematikou Marie s dítětem. Proč ne, tento druh vniknutí přes alarm (nehoukal, byl to zřejmě profesionál) se mi celkem zamlouvá. Je to jistě nebezpečné, páchat takovýto druh "trestné" činnosti, ale v tomto případě slovo nebezpečí je možno číst trochu jinak. Třeba to bylo, nebe s péčí, které se skrze šlechetného antizbojníka, postaralo o přírůstek do kostelíkové sbírky sakrálních obrazů. Takže teď úplně přesně nevím, jak je to správně s naším obvyklým pohledem na přepestrou slovní a skutkovou realitu. Každopádně, milý dárče, děkujeme.
Hle, Panna přátelé, zde kojí dítě svoje, jímž ona, já i vy a všechno kojeno je.
Hra světla a stínu
10. 1. 2022
Včera, když jsem šel ve 21.45 zamykat kostelík, tak pod vánočním stromkem hořela už jenom jedna svíce ze čtyř zapálených v 17.00. Měla už notně na mále, žila si po mém vstupu jen pouhou minutu, ale jakou. Ozařovala v takovém úhlu spirálovitý stromeček nad ní tak, že ho přesně kopírovala samozřejmě v obrovském zvětšení na celou kopuli kostelíku. Stál jsem tam ve velkém údivu a sledoval ty vrhané mocné stíny, potom svíce pohasla a vše se ocitlo ve tmě. Krátký časový úsek, silný dojem a potom konec. Jak jedinečné a pomíjivé jsou naše okamžiky v tomto světě. Děkuji ti světlo, děkuji ti stíne, děkuji ti čase.
Žár věcí přetváří, zrak co je ukotven, v kráse všeho, čímž bývá okouzlen.
Tříkráloví sběrači
2. 1. 2022
Od 1. do 16.ledna probíhá v celé naší krásné vlasti tradiční Tříkrálová sbírka, které má za cíl přesunout část peněžních prostředků od štědrých k potřebným. Je to vynikající myšlenka, neboť jak víme peníze jsou energií a když neproudí z našich peněženek, tak neoživují potřebné myšlenky ku pomoci těm co se nemají tak dobře jako my. Podobně jako loni necháváme pokladničku Charity i v kostelíku a tak pokud budete mít cestu kolem a budete se chtít zbavit inflačních korun, tak máte u nás vše připraveno. Předem velmi děkujeme.
Jak kámen mudrců, je dar co v lásku nás mění, a v zlato přetváří, když jsme jí roztavení.
Překvapivost dní
1. 1. 2022
Fenomén překvapivosti je něco co máme rádi pouze z poloviny. Jsme-li příjemně překvapeni, tak tento fenomén milujeme, naopak jsme-li nepříjemně překvapeni, tak ho nemilujeme. Reálný život se ale vždy skládá z obou polovin. Včera na silvestrovském zpívání jsme ochutnali tu polovinu zamilovanou. Počasí bylo zcela jarní, před kostelíkem jako světlo majáku orientoval do noci žhoucí oheň. A tak bytosti světla, lačné po kostelíku, připroudili na děkovný akafist v neobvyklém množství dvaceti lidí. Po jeho skončení začal zpěv koled, kdy lidská řeka byla ještě mohutnější. Prostě jsme padesátkou přítomných zaplnili vnitřní prostor a to se ještě venku nedostalo na všechny. Mezi jednotlivými písněmi jsme četli z diáře umírajícího času, podstatnosti jenž čtyři čísla 2021, nám přinesla. Potěšující bylo množství přítomných dětí, které pěli z plna hrdla a také šestice lékařů a několik příslušnic zdravotního personálu. Asi hodinové léčení našich duší bylo poslední tečkou za akcemi loňského roku, ale jak víme, žádné tečky ( i kovidové) neexistují a tak se již těšíme na letošní dvojtečkové setkávání se s vámi.
Stůj, kam to utíkáš, vždyť nebe v tobě je, ne tam, kam směřují tvé mnohé kročeje.
Vděčnost je věčnost
26. 12. 2021
Vděčnost bylo hlavní téma našeho pátečního štědrého zpívání, které bylo jakoby lemováno nadčasovými slovy Jana Wericha, kterými trefně dokázal vystihnout naši podstatu - "Pocit vděčnosti ponižuje, a tak ti co nechtějí být poníženi, stávají se nevděčnými, čímž se jim uleví". Samozřejmě 24.12. jsme vděčně zpívali především hlavnímu Daru všech darů tohoto dne, nově narozenému Božskému dítěti. Třicet hrdélek vydávalo velmi čisté zvuky po celých 90 minut strávených v kostelíku, před kterým hořel sváteční oheň a děti u něj spontánně postavili vánočního sněhuláka. Vydržel. Mezi jednotlivými písněmi jsme přemýšleli nad paradoxními výroky Anthony de Mella, které se plně hodí do naší para(doxní),(lytické) doby. Posuďte sami v ukázce - Spoléhat na Prozřetelnost, řekl Mistr, je jako chodit do drahé restaurace bez haléře v kapse a jíst hromady ústřic s nadějí, že v jedné najdete perlu, kterou vyrovnáte účet! Přijměte tedy pozvání do kostelíku na konečné vyrovnání účtu s rokem 2021, kdy mu budeme v 17.30 nejprve děkovat a v 18.00 ho za zpěvu koled vyprovázet v jeho posledních minutách.
Jen klesni, ponoř se, tak dostaneš se výš, a ustaň v chůzi, stůj, pak teprv poběžíš.
Rituál je král
23. 12. 2021
Na prahu Štědrého dne se stáváme nositeli rituálu, tedy určité opakující činnosti, kterou vykonáváme (většinou zcela dobrovolně a bezplatně) pouze pro věc samotnou za pomoci symbolických pomůcek. Dám příklad. Již asi týden je v kostelíku nazdobený nový stromeček, který chodíme po setmění osvětlovat svícemi a přitom pějeme koledy. Praktická využitelnost je nulová, žádný zisk z toho neplyne, jsme v chladu a tmě. Nicméně ty stromečky všichni jako naši předkové zdobíme a doufám, že u nich i pějeme, protože tím vytváříme sounáležitost mezi společenství živých i našich předchůdců. Samozřejmě je to krásné, v potemnělém kostelíku vidět siluetu symbolu vánoc a mít v sobě moc, tento symbol nechat zpěvem rozeznít. To obohacení na srdci je nevýslovné. Přijďte se o tom přesvědčit.
Ty jiskru v sobě máš, ta rozhoří se až, ji velkým toužením jak měchem rozdmýcháš.
Kam doplují?
14. 12. 2021
Tuto otázku jsem si položil právě dnes, když jsem uviděl u kostelíku 60 lodí. Není to halucinace jako následek postkovidového syndromu, ale skutečnost. No dobrá, tak ty lodě byli spíše lodičky, ale radost z nich byla stejná jako z jejich zaoceánských sester. Přivezla je paní Šustrová v igelitové tašce, kde byly uloženy po deseti v obalech od vajíček. Začínáte správně tušit, že se jedná o vánoční lodičky vyrobené z ořechové skořápky a mající jako stěžeň menší svíčku. A tyto svíčky budou s námi i na vánočním zpívání, kdy každý jednu obdrží a doma si ji může pustit na vodní plochu. Tento starý český zvyk má svůj původ ve zvědavosti, co nás v příštím roce asi čeká. Potopí se naše svíce, či zhasne nebo popluje tak jak má? To nevíme nikdo, ale tu naději, která se line z jejího světla můžeme zakoušet všichni. Tak tedy vzhůru na palubu.
Svět spěje k zániku? Ne nezaniká svět, jen jeho temnosti je dobré rozbíjet.
Vánoce na dohled
8. 12. 2021
Celý rok si v kostelíku hned při vstupu zpívám krátký tropar (oslavnou píseň) k Narození Krista. Ano i v letních vedrech jsem to tak činil. Nikde nebyl sníh ani mráz a přesto jsem byl vnitřně nutkán zpívat onu vánoční tématiku. Když se mě zeptáte proč? Tak vám úplně přesně neodpovím, ale zřejmě ta myšlenka vtělení Boha do lidského těla je tak průrazná, že jsem se jí po celý rok nedokázal zbavit. Chápu že každý má k vánocům jinou vzpomínkovou vazbu a kdybychom udělali malý sociologický průzkum, zřejmě pod významem slova vánoce, by se u nás na čelních místech umístili dárky či vánoční stromeček. Proč ne. Ale proč jsme zatím za sedm let existence kostelíku v něm neměli stromeček, tak vám opět přesně neodpovím. Cítím, že je to jistý symbolický hendikep a proto v letošních vánocích vše napravíme. Objednali jsme tudíž neveliký a dřevěný, krásný a spirálovitý znak vánoc až z daleké Skandinávie a k tomu množství českých slaměných ozdob. Když v létě na nezimním trhu na Kampě v Praze byl v nabídce cínový betlém, tak člověk neodolal a koupil ho k lipovským vánočním zpěvům. Ty se budou v kostelíku tradičně (správně) konat 24.12. v 11.00 a 31.12. v 18.00, hned po Díkůvzdání za celý rok, které na silvestra startuje v 17.30. Takže v tomto roce budeme staronově pět u ozdobeného stromečku, u kovového Betléma a jak pevně doufám i s vámi všemi.
Mně jesle jeví se být skříňkou vzácné ceny, kde Ježíš spočívá jak rubín vybroušený.
Adventní doba
3. 12. 2021
Do pojetí času si projektujeme to co je nám vlastní. Čas jsou pro někoho peníze, pro druhého je to možnost těšit se svobodě, třetí čas vůbec nevnímá. Přesto takřka všichni něco ví o předvánočním času zvaném též advent. Je to doba očekávání, kdy jsme v takovém podivném ustrojení, v tušení že nám tak dobře známá realita není na tomto světě jediná. Když se blíží štědrý den tak ona neviditelná předtucha sílí a začíná se tu více tu méně zhmotňovat. Zjišťujeme přítomnost více bytostí v sobě samém (nemusí jít o schizofrenii), kupříkladu hravé dítě v nás chce strojit stromeček. Ženská část naší osoby zase chce vyčistit co se vyčistit dá, muž nám velí zajistit vše podstatné pro oslavu. To proto, že čekáme jiný čas, další lepší dobu či zbrusu nové lidi. Myslíme si nakonec, že jsme byli příliš optimističtí a nic moc se nedostavilo. Nevím to jistě, ale očekávatelný výsledek může záležet na úhlu pohledu. Stromeček při správném nasvícení je přece štědrý jako před 40 lety, vyčistit mysl a plíce může spolehlivě tříhodinová zasněžená procházka (právě nádherně svítí slunce) a to podstatné pro oslavu je naše neutuchající dobrá vůle. Všechno je v nás.
Med v ústech, v očích jas a v srdci zlato mít, to příteli znamená se v adventu oslavit.
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28